Proč pes vrtí ocasem básnička

Ryfma je sociální síť pro vydávání knih, poezie a prózy, pro komunikaci mezi spisovateli a čtenáři. Publikovat poezii a prózu zdarma.

Básně o psech

Štěně běželo za kočkou,
Ale nemohl jsem ho dohnat.
Zavyl frustrací, pak –
Začal se honit za ocasem.

Štěně má čtyři tlapky
Uši a legrační ocas.
Je chlupatý a chlupatý.
A olizuje kolemjdoucí po nose.

Proč mají štěňata ocasy?
Bezpochyby –
Pro krásu potřebujete ocasy.
Jen pro náladu.

Mám nového přítele
Čichal všechno kolem
Ocel, pohovka, časopis a kniha
Pořád je to jen miminko.
Štěká hlasitě jako zvon
No jasně, že je to štěně!

Moje zlobivé štěně
Stáhl sýr ze stolu,
Dva kotlety, tři sušenky,
Snědl to a začal žádat o odpuštění.
Jen já jsem mu odpustila.
Požádal o další.

Proč štěně není líné?
Celý den hlasitě štěkat?
Ne nadarmo štěká:
Chce hrát!

V naší chovatelské stanici žilo štěně,
Mohl bych ho jít navštívit.
Ale psí bouda se zmenšila: v ní
Každý den jsme se cítili přeplněnější.
A dnes ráno
On a já jsme se do boudy nevešli.
Není divu: štěně vyrostlo,
Teď je z něj velký pes!

Štěně má strašně ušaté
ale má skvělý čich:
dokáže během okamžiku zachytit stopu,
Bez počítání bude jíst řízky z masa.
Rozptýlí holuby štěkáním:
– Kdo se mnou rychle začne?!
Zpoza rohu trochu
štěká na kočku.
Chytne tě za kohoutek a za ocas
mořská jehňata – štěně není snadné!
A i když moje štěně nevyrostlo,
Vím, že je to skvělý pes!
Když ve snu štěká,
Štěně létá v oblacích!

Timoshkovo štěně
Na zádech puntíky
A na tlapkách jsou tečky,
Zahnuté drápy.
Ostré zuby
Malé černé rty.
Kulaté oči
Dívají se beze strachu.
Rád si hraje
A lehce kousat.
Tady je štěně –
Maminčin mazánek.

Umyl jsem štěně v řece,
Otřela si strany kartáčem.
Bylo to všechno marné
Je černější než inkoust!
Dám štěně jméno Chernysh.
Dítě bude můj přítel!

Mám drahocenný chlupatý sen.
Jednoduché a specifické – od nosu po ocas.
Kdyby jen jeden šťastný den
Můj sen se splnil
Pak bych se o nic jiného nestaral
Tehdy se mi o tom ani nesnilo!
Potkali mě u dveří
Veselá zvonivá kůra.
A znamenalo by to: „Pospěš si
Hrej si se mnou!“
Můj sen by mi přinesl míč,
Vyhozen do křoví.
A odtáhl bych to ze stolu
Kotlety pro sny,
Krmil ji palačinkami.
Sen se nesplní
Kvůli nevrlé babičce
A červená kočka.

Černý nos, čtyři tlapky,
Ocas je háčkovaný a celý huňatý,
Vtipně běží bokem
Jedno ucho trčí nahoru.
Prolezl dírou v plotě:
Jako první jsem přišel za Borou,
Poplácal mě po zádech,
A pak se ke mně přitiskl.
Strčil mi nos do dlaně,
Trochu jsem ji olízl.
Úžasné štěně!
Dáte si masový koláč?

Štěně mělo sladký sen,
Že je to psí pošťák;
Nosí poštu do kabin
Pravidelné a naléhavé:
Vynikající sušenky
A šťavnaté řízky.

Proč se štěně třese?
Protože byl mokrý.
Protože má
nemám vlastní domov.
Proč je štěně smutné?
Protože jsem osamělý.
Protože štěně
Ještě nemám ani přezdívku.
Vezmeme ho domů
Postarejme se o něj
Říkejme mu Baby.
– Mami, dovolíš to?
– Dobře.
Jen do rána.
Tam si to rozmyslíme.
– HURÁ!

Řekli jsme Nikolajovi:
– V domě se neštěká!
Milý Nikolaji,
Prosím, neštěkej!
Nikolai, uši svěšené,
Pozorně nás poslouchal
A odpověděl a zvedl ocas:
– Fuj, fuj, fuj, fuj, fuj, fuj, fuj!
Nikolasha, drahý příteli,
Je to všechno legrační, samozřejmě
To se ale úplně mýlíš!
– Fuj, fuj, fuj, fuj, fuj, fuj, fuj!
Jsme štěně kolie
Dali tomu toto jméno, Kolja.
A Kolja má špatnou náladu.
– Fuj, fuj, fuj, fuj, fuj, fuj, fuj!

Můj táta mi dal štěně.
– No, dárek, dej mi svou tlapu!
Pes mě očichal za rukáv
A byl šťastný:
– Fuj!
A pak si olízl malíček
Hravý dalmatin
V černé, světlé skvrny
Od ocasu po tlapky.
Tato malá bílá kůže:
A ponožky a bundu.
A kapuce s ušima –
Maskáčový overal.
Pes mě olízl na tvář,
Radostně zavrtěl ocasem.
A zašeptal jsem mu:
– Teď jsme přátelé!

Štěně přišlo domů
Strčil jsem hlavu do mísy,
A pak padl na bok –
Darebné štěně.
Blízko, matčina, u nohou
Spící namyšlené štěně
A snil ve sladkém snu
Že jezdí na koni!
V louži bílého mléka
Našel jsem své štěně.
Náš Fluffy si rád hraje,
Podvádět a dopřávat si.

***
Lunin, Levin, R. Mukha

Plaval v louži
Moje štěně je bílé.
Zčernal jako saze
Od hlavy až k patě.
Koupal jsem se ve vaně
Černé štěně
Moje štěně je zase zpět
Bělejší než mléko.

Kdo si to dnes ráno pohrával na chodbě?
A schoval noviny s nejnovějším programem?
Kdo lstivě snědl babiččiny bačkory
A rozkousal ucho z Alyoshkova klobouku?
Kdo by se bez mytí rukou mohl odvážit,
Ukrást ze stolu ten nejchutnější koláč?
Kdo se dívá do očí a poslušně přikyvuje,
Kdo vytáhne polštář z pohovky do svého rohu?
Kdo sní o drzé kočce uprostřed noci?
Kdo se víc bojí koštěte než táty?
Kdo dává tlapu, je hrdý na svá dobrodružství? –
Seznamte se s naším štěnětem jménem: „L-Lord!“

Štěně má spoustu práce:
Žvýkací boty na chodbě,
Namazat džem na koberec,
Vyškrábejte díru ve dveřích
Rozcuchat hadr v kuchyni,
Žvýkat podrážku pantofle,
Dejte kočce trochu honit,
Opijte se mlékem
Udělej loužičku na parketu,
Podívejte se z okna ven
A štěkej seshora
Nebe, slunce, mraky,
Vrtulník Dragonfly,
Každý, kdo žije níže:
Rozpustilé dítě
Co číhá po dvoře?
Holubi, psi na trávě,
Kočky, babičky na lavičce,
Rozzlobený domovník s kbelíkem,
Správce domu s malířem,
Zámečníci v garáži,
Vítr, motýl, rychlý.
Dá se štěkat dlouho, ale
I doma je toho hodně co dělat:
Vyhoďte brýle z nočního stolku
Roztrhejte časopis na kusy
Skoč na postýlku,
Vytrhněte peří z polštáře
Vytáhněte nějaké dobré věci
Z popelnice,
Sundej ubrus ze stolu,
Aby miska spadla,
Karamely, podšálky, šálky,
V bílé váze jsou sedmikrásky,
Kniha, cukřenka, lžíce.
Poté si na chvíli lehněte,
Zívni, napij se vody.
A začněte znovu pracovat!

Já vím, jen si nevzpomínám kde.
Štěňata mají vynikající jídlo:
Ne velké náruče těstovin,
Jedná se o domácí MĚKKÉ PATOČKY!
Naše Alyonka má vynikající pantofle,
Nejlepší na pantoflích jsou membrány!
Asi si je dám k snídani.
Polovina! Vůbec ne!
Klid! Alena se vrátila ze zahrady.
Zdá se, že Alyonka není spokojená s pantoflemi.
Pohybuji se po bytě jako vysavač!
Jak můžete napravit svou chybu?
Tady. Alyončini roboti se váleli kolem.
Tkanina! No, práce bude těžká:
Kolik hadrů je potřeba k vykousnutí?
Vyrábíte nové měkké pantofle?

Za teplého slunečného dne
Já, pes a štěně
Šli na procházku
Podél domů podél aleje.
Jen malé štěně
Nepodařilo se překročit práh:
Nohy jsou velmi krátké
Proto je to tak těžké
Všechny pokusy následovat mámu
Překonejte tvrdohlavý práh.
Bez ohledu na to, jak tvrdě naše štěně bojovalo,
Nemohl jsem se dostat přes práh!
Pomoc, opravdu to potřebuji
Překonejte překážku štěněte,
Tedy na prosluněné louce
Bavte se s námi!

Ve velmi starožitném
Sele Bueraki
Žili čtyři
Velcí psi.
Všichni to měli
Každé osm štěňat
Některé z nich jsou dcery,
Další synové.
Každý čtvrtý
Syn byl štěně,
Kolik celkem
Měli psi dcery?

Dali mi štěně
Přítel s tlustou pěstí.
Přijdu, potká mě,
Doprovází vás ráno do školky,
Láskyplně kroutí ocasem,
A pak běží za mnou.
Jaký zázrak je tento pes,
Zapni mu nos.
Běh mi přináší pantofle,
A pak se všechno zvrtlo.
Míč letí tak daleko
vyskočil vysoko.
Lehce jsem do toho praštil tlapou
Jsem za Družku moc rád.
A když přijde večer,
A lehnu si na postel,
Znovu připraveni na nové setkání,
Znovu se ke mně rozběhne.
Dobrou noc v psím stylu
Hlasitě na mě štěká!
Dobrou noc dětsky
V tichosti dovádí

Z nebe padají sněhové vločky,
Slzy kapou do podšálku,
Mé štěně chybí
A jmenuje se Svlačec.
Pomoc pomoc!
Co bych měl dělat? Sdělit!
Už jsou to čtyři dny
Nemám psa!
Všichni mi pořád říkají: „On se vrátí.“
No neplač, to bude dobrý.
Ale pořád brečím
Kdo ukradl Vyunochku, zloděje?
Najednou se ozvalo pištění a dupání,
Od všech sousedů se ozve přátelský smích,
A svlačec běží ke mně,
Moje chlupaté štěně.
Jen černá, ne bílá,
Hned jsem se zaměstnal,
Potřebuji vykoupat přítele
Nakrmit, uložit do postele

V jedné vesnici
Jeden Barbos
Štěkal na měsíc.
Tento pes moc ne
Prolomil ticho
Ano, v této době, jako by to byl hřích,
Jeho soused nespal.
– Hej, buď zticha, ty idiote, –
V odpověď vyštěkl.
A protože byl naštvaný
A nebyl tam žádný hlas
Pak začal ze spánku plakat
Další Barbos.
Tady to začalo.

Šlo se na procházku po všech dvorech:
– Neštěkej!
-Klid!
– Jaký rozruch!
– Přestaň štěkat!
– Hej, to bude pro tebe!
– Ay-ay-ay-ay!
– Bow-wow!
– Rrr-žvýkačka! —
Taková raketová růže –
Zavři uši!

A všichni, hlavně, vážně
Chce uklidnit ostatní.
Nerozumí, Barbosi,
Že i on sám štěká!

Nad kostí seděl buldok,
Přivázaný ke sloupu.
Přijíždí malý taxík
S vráskami na čele.

„Poslouchej, buldočku, buldočku,“ –
Řekl nezvaný host.
„Nech mě, buldočku, buldočku,
Dokonči tuhle kost!“

Buldok zavrčí na taxikáře:
„Nic ti nedám!“
Buldok běží za taxíkem,
A od něj přijel taxikář.

Běží kolem sloupu
Jako buldok vrčí,
A řetěz chrastí kolem sloupu,
Kolem sloupu se ozývá chrastění.

Nyní dejte buldokovi kost
Už to nejde vzít.
A taxikář vzal kost
Řekl buldokovi toto:
„Je čas, abych šel na rande,
Už je za osm minut pět,
Jak pozdě,
Ahoj!
Sedni si na řetěz.“

Leží tam ráno bez štěkání,
Je to starší pes.

Už ji nebaví štěkat a vztekat se.
Velký, červený, jako lvice,
Leží tam a nehýbe se.
A dívá se tiše, bez reptání,
U přilétající věže.

A tahle věž
Vůbec ne hloupý:
Nápoje z hrnku
Psí polévka.

– Proč jsi potichu? —
Někdo na ni křičí.
Neumí ani žvatlat
Neochota,
Ráno ji
Zdřímne si.

Pes spí.
Sní o svém dětství:
Je to štěně
A všichni křičí:
„Drž hubu,
Konečně!
Už zase štěkáš
Řvou!“

WOLF

Celá vesnice spí ve sněhu,

Měsíc na noc zmizel,

Všechny děti jsou na ledě,

Sáně spolu kvílí –

Kdo je v postroji, kdo je jezdec,

Náš konvoj se rozšířil.

Najednou přední linie křičí:

Sáně se zastavily, smích ustal, —

Páni, jak stříkali zpátky!

Rozptýlit všechno z rybníka –

Kde je vlk? Ano, je to pes.

Smích, řev, smích a řeč: