Co dělat, když váš pes nechce odebrat krev

16.09.2023 Preanalytické chyby jsou nejčastější v humánních a veterinárních laboratořích a obvykle zahrnují přehlédnutí při odběru vzorků a manipulaci s nimi. Analytické chyby se týkají přesnosti, přesnosti, citlivosti a specifičnosti nástrojů nebo metod, zatímco postanalytické chyby mohou být způsobeny chybami v přepisu nebo nesprávnou interpretací prezentovaných údajů.

Níže je uvedeno 5 nejčastějších příčin chyb při odběru krve a manipulaci se vzorky, o kterých se autoři domnívají, že vedou k chybným laboratorním výsledkům před testováním.

1. Pacient nejí
Zvýšené hladiny triglyceridů způsobující lipémii mohou být důsledkem základního patologického mechanismu. Nejčastěji je však lipémie pozorována jako postprandiální změna u pacientů nalačno (obrázky 1 a 2). Lipémie zvyšuje turbiditu séra a/nebo plazmy, což vede k abnormalitám v hematologických a biochemických testech, které závisí na rozptylu světla (např. celková bílkovina při refraktometrii, hemoglobin a související indikátory, bilirubin).

Nadbytek lipidů může také způsobit falešný pokles měřených elektrolytů v závislosti na použité metodě testu. Mnoho analyzátorů používá k určení elektrického potenciálu iontů v plazmě nebo séru nepřímou potenciometrii. Vzorky měřené pomocí nepřímé potenciometrie se před analýzou naředí analyzátorem. V případech lipémie může přidání ředidla způsobit falešný pokles naměřených koncentrací elektrolytů, protože zvýšené hladiny triglyceridů způsobují jev zvaný objemový posun, při kterém lipidy ve vodě plazmy/séra vytěsňují elektrolyty (např. sodík, draslík, chlorid) menší objem vody. Mnoho analyzátorů krevních plynů v místě péče používá přímou potenciometrii, která se nespoléhá na měření zředěného elektrolytu, a proto falešně nesnižuje koncentrace elektrolytu. Nejjednodušší způsob, jak se vyhnout nástrahám spojeným s lipémií, je vyžadovat od majitelů domácích zvířat, aby nedávali svým mazlíčkům krmivo po dobu 8 až 12 hodin před vyšetřením a plánovaným odběrem krve.

2. In vitro hemolýza
Hemolýza (tj. lýza červených krvinek způsobující, že sérum vypadá růžovo-červeně [obrázek 3] nebo plazma) je klasifikována buď jako patologická (tj. in vivo) nebo umělá (tj. in vitro). In vitro hemolýza může být spojena s traumatickým odběrem vzorku, nesprávnou manipulací se vzorkem, extrémními teplotami a/nebo zpožděním při zpracování. In vitro hemolýza snižuje koncentraci červených krvinek; avšak v nepřítomnosti hemolýzy in vivo je koncentrace hemoglobinu přesná, protože měření hemoglobinu u mnoha analyzátorů vyžaduje lýzu všech červených krvinek s následným hodnocením propustnosti světla. Umělé snížení koncentrace červených krvinek může také změnit výsledky indexu, které zahrnují koncentraci červených krvinek ve výpočtu (např. vypočtený hematokrit, průměrná koncentrace korpuskulárního hemoglobinu).

Absorbanční spektrofotometrie se používá k měření koncentrace mnoha biochemických analytů (např. bilirubinu, močovinového dusíku, kreatinkinázy, fosforu, cholesterolu) a měří množství světla procházejícího roztokem obsahujícím analyt (tj. produkt enzymatické reakce). zájmu. Naměřené vlnové délky se pak porovnají se známým absorpčním spektrem sledované látky. Volný hemoglobin absorbuje světlo, takže přítomnost volného hemoglobinu může interferovat s výsledky testu, což má za následek nepřesné výsledky testu. Kromě toho může těžká hemolýza in vitro vést k uvolnění iontů a molekul, které se nacházejí ve vyšších koncentracích v intracelulárních tekutinách; Potenciálně může dojít k falešnému zvýšení ALT, AST, fosforu a draslíku (v závislosti na druhu).

Hemolýze in vitro lze zabránit atraumatickou venepunkcí se správným omezením pacienta a manipulací s ním, správným odběrem vzorku (např. jehla s velkým otvorem) a správnou manipulací se vzorkem (např. jemné smíchání s antikoagulantem a rychlá analýza). Chlazení vzorku je nezbytné, když je analýza vzorku zpožděna, ale vzorky by neměly být umístěny přímo na led, aby se snížila hemolýza.

3. Stočený vzorek
Dlouhodobý odběr krve, traumatická venepunkce a/nebo nedostatečné smíchání plné krve s antikoagulantem může způsobit srážení vzorku. Vzorky s velkými krevními sraženinami jsou vystaveny riziku ucpání hadiček, injektorů a filtrů v drahých zařízeních a nejsou vhodné pro analýzu vzorků. Aby se předešlo nákladným chybám, doporučuje se před analýzou zkontrolovat přítomnost velkých sraženin (obrázek 4) pomocí komerčních laboratorních nebo stolních analyzátorů.

Mikroskopické sraženiny nebo agregace krevních destiček (obrázek 5) spojené se zvýšenou agregací krevních destiček, zejména u koček, mohou vést k falešné trombocytopenii (tj. pseudotrombocytopenii). Impedanční analyzátory navíc rozlišují mezi červenými krvinkami a krevními destičkami na základě velikosti, což může vést k tomu, že malé krevní sraženiny (nebo velké krevní destičky) budou nesprávně klasifikovány jako červené krvinky. Bylo zkoumáno několik metod (např. vortexové míchání, přidání prostaglandinů) k prevenci nebo narušení agregace krevních destiček, aby se tomuto účinku zabránilo; rozšířené používání obou metod – kromě pečlivého odběru a manipulace – však není jasné a všechny hlášené trombocytopenie musí být potvrzeny analýzou krevního nátěru.

4. Nedostatečný objem vzorku (tj. krátký vzorek)
Odebírání malých objemů vzorku nebo použití zkumavky nevhodné velikosti může vést k nepříznivým výsledkům v důsledku ředění přebytečným antikoagulantem nebo nedostatečného objemu vzorku pro provedení požadovaných analýz. Zkumavky pro odběr krve musí být naplněny na stanovený objem zkumavky, který je obvykle označen tenkou plnicí ryskou (obrázek 6).

Antikoagulant EDTA má ve srovnání s krví hypertonický účinek; rozdíl v tónu však nevede ke klinicky významným změnám ve výsledcích CBV, pokud je zkumavka s EDTA správně naplněna. Když je zkumavka s EDTA nedostatečně naplněna, nadměrný objem antikoagulantu EDTA vzhledem k plné krvi způsobí osmotický pohyb intracelulární vody do relativně hypertonického roztoku plazmy/antikoagulantu ve snaze vyrovnat tón, což má za následek smrštění červených krvinek (smrštění) a falešné snížený objem zabalených buněk v důsledku zvýšeného hematokritu. Když krev ze zkumavky s EDTA prochází hematologickým analyzátorem k provedení CBC, analyzátor suspenduje červené krvinky v ředidle, které je izotonické vůči normální plazmě. Ve vzorcích s přebytkem EDTA je ředidlo hypotonické (ne izotonické) ve srovnání se sníženým množstvím červených krvinek; tekutina se vrací zpět do buněk a objem je obnoven. Proto je vypočítaný hematokrit z krátkého vzorku přesnou hodnotou.

Přiměřený objem je zvláště důležitý pro testování srážlivosti. Většina koagulačních profilů vyžaduje citrátovou plazmu v poměru antikoagulant:plná krev 1:9, aby bylo zajištěno, že antikoagulační účinky budou zvráceny přidáním vápníku během testu. V nedostatečně naplněných vzorcích se poměr citrátu k plné krvi zvyšuje, což má za následek sníženou srážlivost, což má za následek falešné prodloužení doby srážení.

V případech, kdy se očekává malý objem vzorku, je třeba si od referenční laboratoře vyžádat minimální objem vzorku a doporučené metody zpracování vzorku pro požadovaný analyt.

5. Zpoždění zpracování
V ideálním případě by hematologické a biochemické vzorky měly být zpracovány a analyzovány co nejdříve po odběru. To však není vždy možné a mohou být získány chybné výsledky v důsledku zpoždění zpracování. Hematologické nálezy, které mohou být ovlivněny, zahrnují zvýšení středního korpuskulárního objemu (MCV) v důsledku otoku červených krvinek, což vede k dalším změnám parametrů souvisejících s MCV (např. zvýšený odhadovaný hematokrit, snížená průměrná koncentrace buněčného hemoglobinu). Tyto změny jsou obvykle zpočátku pozorovány 12 hodin po odběru a v průběhu času stále narůstají.

Morfologické změny odpovídající pseudotoxickým změnám (obrázek 7) lze také pozorovat v krevních nátěrech již 4 hodiny po odběru při pokojové teplotě, 8 hodin po odběru při skladování v ledových sáčcích nebo 24 hodin po odběru při 39 °F ( 4 °C). Příklady morfologických změn v neutrofilech spojených s dlouhodobým skladováním zahrnují zvýšenou cytoplazmatickou bazofilii, zvýšenou cytoplazmatickou vakuolizaci a přítomnost mrtvých buněk. Současná hypotéza spojuje vznik těchto změn se zvýšenou permeabilitou buněk během dlouhodobého skladování, což má za následek zbarvení struktur, které dříve nemusely být viditelné. Tyto změny mohou být chybně interpretovány jako skutečné toxické změny v cytoplazmě a mohou mít klinické důsledky; proto je důležité vzít v úvahu tuto změnu při interpretaci leukogramu.

Kromě morfologických změn pozorovaných u leukocytů jsou u erytrocytů také zaznamenány morfologické změny související se skladováním. Obzvláště důležité je vytěsnění epicelulárních hemoparazitů (například kočičí mycoplasma spp.) z povrchu erytrocytů během dlouhodobého skladování; to může vést k nezjištěné parazitémii. Při opožděném zpracování může také dojít ke zvýšenému stočení červených krvinek. Pro minimalizaci účinků uměle vyvolaných změn spojených s dlouhodobým skladováním se důrazně doporučuje připravit stěry ihned po odběru krve k vyšetření nebo odeslání do laboratoře.

Pro biochemickou analýzu by měla být krev sražena (15-30 minut) a centrifugována, aby se oddělily buněčné elementy od séra. Jakmile je sérum odděleno od buněčných elementů, mělo by být rychle analyzováno nebo uchováno v chladničce na 24 až 48 hodin. Zpoždění separace a odstraňování syrovátky nevyhnutelně vede k metabolismu chemických složek, zejména ke snížení hladiny glukózy. Sérové ​​enzymy jsou zvláště vystaveny riziku chybných výsledků, když je zpracování zpožděno (> 24 hodin) kvůli enzymové aktivitě a kinetice. Pokud se očekává zpoždění, může být užitečné naplánovat úpravy nebo projednat s referenční laboratoří, zda je požadovaný analyt stabilní ve zmrazeném séru.

závěr:
Rozpoznání těchto chyb při vzorkování a vzorkování může pomoci předejít chybným výsledkům a pomoci interpretovat výsledky, když se takovým situacím nelze vyhnout. Při odesílání vzorku do referenční laboratoře by lékaři měli hlásit známé chyby při odběru krve a manipulaci s ní, aby klinický patolog zajistil přesnou interpretaci. Ačkoli to není zahrnuto v tomto článku, odběr pomocí zavedeného katétru, pokud není proveden podle dříve popsaných doporučení, může vést k četným klinicky významným chybám, jako jsou falešně nízké hladiny HCT a jiné hodnoty způsobené zředěnými tekutinami, falešně zvýšené hodnoty (např. , draslík) způsobené kontaminací z podávaných látek a hemolýza způsobená nadměrnou absorpcí. Jsou k dispozici zdroje pro správné umístění a použití odběrových katétrů.

❓Jak se postupuje při odběru krve psovi?

❓Odkud to berou? ❓Potřebujete si oholit vlasy? ❓Vytrhne se pes a odolá, zvláště když je velký a silný? ❓Potřebujete se na zákrok nějak připravit? ❓A morálně?
Pokud ve vás slova „darovat krev“ od dětství vyvolávají šok a úžas, podívejte se na naše video. Veterinární lékař, gastroenterolog Evgenia Andreevna Guzeeva odebírá krev na testy od pohledného Murche, známého většině našich čtenářů.
Odběr krve velkým psům je obvykle bezbolestná a pohodová procedura. Murch, jak se říká, ani nehnul brvou.
Tento proces probíhá následovně:
✅na tlapku nasadíme turniket, aby se žíla naplnila;
✅ připravujeme místo, kde budeme odebírat krev;
✅ vzít zkumavky;
Pro provedení klinické analýzy se používá zkumavka s antikoagulantem.
Pro biochemický rozbor – zkumavka s aktivátorem srážení.
✅ jehlu zavedeme nitrožilně, krev začne sama odkapávat;
✅do zkumavky odebereme dostatek krve;
Pro klinickou analýzu převrátíme zkumavku s krví, aby se zabránilo srážení krve.
✅ Na tlapku přikládáme tlakový obvaz, aby nedošlo ke krvácení z místa vpichu. 5-7 minut po odběru krve lze obvaz sejmout.
Rozbor krve dává veterináři možnost získat informace o stavu těla psa. Pomocí indikátorů se můžete například dozvědět o imunitním systému, stavu srdce a dalších vnitřních orgánů a získat vektor, po kterém se můžete pohybovat při další diagnostice stavu.
V jakých případech byste měli darovat krev svému mazlíčkovi?
✅První návštěva veterináře. Na základě výsledků bude lékař schopen posoudit celkový stav těla psa.
✅Před operací posoudit, zda nejsou nějaké srdeční problémy.
✅Pokud pes vypadá nezdravě, ale nemá žádné další zjevné příznaky.
✅Pro dospělé psy ke sledování jejich zdravotního stavu
Jak připravit svého mazlíčka na darování krve?
Krevní testy by měly být provedeny po 12hodinovém hladovění. Některé biochemické parametry se po jídle mění – to může ovlivnit kvalitu výsledků testů.
#test krve pro psa #štěně #veterinární klinika #veterinární péče #očkování #veterinární klinika Astin #veterinární lékařství #testy psů #zdravé zvířátko #veterinární lékař