Kdo je vyšší, pes nebo žena?

Pes je nejlepší přítel ženy: vědci zjistili, koho psi lépe poslouchají

Psi poslouchají ženy více než muži: Tým z Eötvös Loránd University použil fMRI skenery k analýze psích mozků na řeč od různých lidí.

Zjistili, že štěňata vykazovala větší citlivost mozku na řeč, která jim byla adresována, zvláště pokud byly mluvčími ženy. „Zvýšená citlivost psího mozku na ženské hlasy může být způsobena tím, že ženy častěji mluví se psy přehnaně prozódií než muži,“ řekla Anna Gabor, spoluautorka studie. Když komunikujeme s miminky a psy, máme tendenci mluvit přehnaným tónem, abychom upoutali jejich pozornost, a tomu se říká prozódie.

Předchozí výzkumy ukázaly, že mozky dětí jsou na tento styl řeči naladěny a my nevědomě mluvíme vyšším hlasem a protahujeme své samohlásky. Je zajímavé, že lidé intuitivně používají protahování samohlásek hlavně při oslovování miminek, nevědomky je učí mluvit, ale u zvířat používají pouze vysoký tón hlasu a intonaci.

Až dosud však vědci nepřišli na to, zda je mozek psa citlivý na způsob, jakým s ním mluvíme. Během skenování psi poslouchali nahrávky řeči 12 žen a 12 mužů, kteří hovořili se psy, kojenci a dospělými. Výsledky ukázaly, že mozky psů reagovaly více na řeč adresovanou psům a kojencům než na řeč určenou dospělým. Tento efekt byl ještě výraznější, když byla mluvčím žena.

Podle vědců to naznačuje, že psi lépe reagují na vyšší hlasy. „To, co dělá tento výsledek obzvláště zajímavým, je to, že u psů, na rozdíl od kojenců, nelze tuto citlivost vysvětlit ani starodávnou reakcí na podněty od příbuzných, ani prenatální expozicí ženským hlasům,“ uvedli vědci. „Je pozoruhodné, že tón hlasu, který charakterizuje promluvu ženy ke psu, se při komunikaci mezi psy obvykle nepoužívá. Naše výsledky tedy mohou poskytnout důkazy o neurálních preferencích, které se u psů vyvinuly během jejich domestikace.“

Výcvik psů: Ženy vs. muži

„Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše“ – tato fráze přesně popisuje představu některých lidí o rozdílu mezi silnějším a slabším pohlavím: jejich představitelé prý dokonce mluví různými jazyky. Je nepravděpodobné, že by tato propast byla ve skutečnosti tak hluboká, ale je zajímavé sledovat, zda se přístupy mužů a žen k výcviku psů liší, a pokud ano, čí je efektivnější.

Vše popsané v tomto článku je samozřejmě třeba brát s jistou mírou konvence, jelikož charakter každého člověka – stejně jako psa – není určen pouze pohlavím.

Jiné pohlaví – jiný přístup

Předpokládá se, že muži jsou „objektivnější“: Mají cíl a postupují logicky a důsledně k jeho dosažení. Tento přístup platí i pro výcvik psů. Pro zástupce silnějšího pohlaví je důležitý pokrok, úspěch a splnění zadaného úkolu, například naučit domácího mazlíčka skákat po předmětech a předmětech. Nedostatek pokroku na ně někdy působí velmi demotivačně: mohou zcela opustit cíl nebo dokonce psa potrestat (i když objektivně to není vždy jeho chyba – majitel prostě věří, že za to může zvíře).

Ženy samozřejmě také pracují se svými mazlíčky, aby dosáhly nějakého cíle. Často je však pro ně důležitější trávit čas společně, navazovat bližší kontakt a formální úkol může ustoupit do pozadí. Obvykle dámy jsou emotivnější a více dbají na chování a náladu psa. Někdy to dokonce funguje proti nim: někdy se až příliš snaží přizpůsobit svému čtyřnohému příteli a chovají se nedůsledně a/nebo dávají rozporuplné příkazy. To může zvíře dezorientovat a vést k selhání při učení povelů a triků.

Je nemožné odpovědět na odpuštění?

Muži i ženy většinou berou psy jako členy rodiny – láska k mazlíčkovi, chuť se o něj starat, starat se o něj, hrát si a trávit s ním čas nezáleží na pohlaví. V čem ženy jsou trpělivější na psí dovádění a žerty. A dámy si také rychleji všimnou, pokud s nimi začne manipulovat mazlíček (podobně rychleji pochopí, když se s nimi ostatní lidé snaží manipulovat).

Částečně je to způsobeno tím, že ženy věnují větší pozornost detailům, včetně i malých změn v chování člověka/psa. Mužům v průměru trvá déle, než rozpoznají něčí manipulaci. Ale reakce zástupců silnějšího pohlaví na takové nečestné pokusy jejich čtyřnohého přítele je živější. Ženy jsou shovívavější – i v tomto případě.

Všimněme si ještě jednoho společného rysu mezi muži a ženami ve vztahu ke psům a ostatním lidem. Než přistoupíme k tvrdým, direktivním opatřením (příkazy, tresty atd.), ženy zpravidla zkouší měkčí přístupy v naději, že jejich dvou- či čtyřnohý protějšek pochopí, co po něm chtějí, a změní své chování. Muži často nestojí na obřadu.