Jak pes hledal kamaráda v různých jazycích

V nádherných mordovských pohádkách potkáte úžasné hrdiny – chytrého a krásného Dubolga Pichaie, chytrého a statečného mladého muže Rava Zholdyama a ze Zázraku v peří se vyklube milá, laskavá a vynalézavá dívka. Děje se jim mnoho úžasných příběhů. Setkávají se s vodním božstvem Vidyavou a paní lesa Viryava, tajemným tvorem Kuygorozh a dokonce i včelami o velikosti koně. Některé obrazy vám připomenou pohádky jiných národů, jiné vás však ohromí svými jasnými, rozmarná představivost.

obsah

• Jak si pes našel přítele
• Vedyava

© Marjani Foundation, 2016

© Olga Ionaitis, ilustrace, 2016

© Dmitry Makhashvili, Yulia Panipartova, mapy, 2016

© Alena Karimová, text, 2016

© Robert Sayfulin, design, 2016

Od nepaměti putovaly po Velké hedvábné stezce karavany a nesly jemné hedvábí a barevné koberce, orientální koření a naučené knihy. Otevřely se před nimi různé země a různé země, lidé tam žijící jim poskytli přístřeší a jídlo.

A kromě toho po celé Velké hedvábné stezce lidé mluvili a zpívali v různých jazycích, sdíleli své znalosti, vyprávěli si legendy a pohádky.

V samém středu evropské části Ruska – mezi řekami Volha, Oka, Sura a Moksha – se nachází Mordovská republika. Jeho hlavním městem je město Saransk. V těchto místech odedávna žili Mordvinci, k nimž patří dva velmi blízké, příbuzné národy – Erzya a Moksha.

V nádherných mordovských pohádkách se setkáte s úžasnou Vidyavou a Viryavou, chytrým a krásným Dubolgem Pichaiem, chytrým a statečným mladíkem Ravem Zholdyamo a tajemným tvorem Kuygorozhem. Těmto hrdinům se stane spousta věcí – vtipných i smutných, zvláštních i děsivých, laskavých i ne tak dobrých – a vy s nimi budete soucítit se zatajeným dechem ve všech jejich dobrodružstvích.

Jak si pes našel přítele

Bylo to tak dávno, že se neví, kdy to bylo. Pes žil v lese sám a ona se začala nudit. Sama. Chtěla si najít přítele. Putuje lesem a k ní tryská zajíc. Pes k němu:

– Zajíc! – mluví. – Buďme přátelé. Budeme žít spolu.

– Pojďme! – odpovídá zajíc. – Je dobré žít s přítelem.

Pak jsme šli spolu. Našli jsme odlehlé místo v houští lesa. Zajíc si postavil díru a pes si lehl vedle něj. Setmělo se. Zajíc usnul, ale pes usnout nemohl. Zase se nudí. Najednou se v křoví ozvalo nějaké šustění. Pes byl šťastný a štěkal. Zajíc se probudil, vyskočil a řekl psovi:

– Ticho, ticho! Co se stalo? Proč tak hlasitě štěkáš? Až to vlk uslyší, přijde sem a sežere nás oba.

Pes zmlkl a pomyslel si: „Jakého zbabělého přítele mám!“ Půjdu hledat vlka. Asi se nikoho nebojí.“

A šla hledat vlka. A on jen běží proti vám. Pes byl šťastný:

– Poslouchej, vlku! – říká mu. – Buďme přátelé. Budeme žít spolu.

„Pojď,“ souhlasil vlk. – S přítelem je to zábavnější.

Ti dva hledali celý den, a když se setmělo, uložili se na noc. O půlnoci se pes probudil, protáhl se a zaječel. Vlk se probudil a vyděsil se:

– Ticho, ticho! Proč štěkáš? Medvěd to uslyší, pojď sem a zabij nás.

Pes zmlkl a pomyslel si: „Vlk se, jak se ukázalo, bojí medvěda. Kdo je nejsilnější, půjdu k němu!“

Nechala vlka samotného a vydala se po stopě medvěda. Potká medvěda a říká:

– Ahoj, medvěde! Buďme přátelé. Budeme žít spolu.

Medvěd souhlasil. Kdo by odmítl přátelství?

Uplynul den, nastala noc. Medvěd usnul. Ale pes nemůže znovu usnout. Nudila se, nudila a štěkala. Medvěd vyskočil a přísahejme:

– Ticho, ticho! Co se stalo? Proč tak hlasitě štěkáš? Pokud to někdo uslyší, přijde sem a zabije nás oba. „A medvěd, jak se ukázalo, není nejsilnější – bojí se lidí!“ – pomyslel si pes. A nechala medvěda.

Pes dlouho běhal po lese a hledal člověka. Nemohl jsem to najít. Unavený. Vyběhla na kraj lesa a posadila se k odpočinku. A ten člověk si v tu dobu právě přišel do lesa pro dříví. Pes ho uviděl, přiběhl a začal vrtět ocasem.

„Člověče, ach, člověče,“ říká, „buďme s tebou přátelé.“ Pojďme spolu žít.

– Pokuta! – odpoví muž. – Pojď se mnou.

Do domu muže přišel pes. Nastal večer. Muž šel spát a pes se zase nudil. Hlasitě zaštěkala a muže probudila.

Probudil se a zakřičel:

– Hej, pejsku, proč štěkáš? Co se stalo? Máte-li hlad, jezte, ale neopovažujte se rušit můj spánek!

Pes slyšel tato slova a uklidnil se. Najedla se a také šla spát. Od té doby spolu člověk a pes žijí.