O kom mluví Pavlovovi psi?

Text je věnován psům, kteří se podíleli na pokusech ruského vědce I. P. Pavlova. Řeknu vám, odkud se vzal slavný výraz „Pavlovův pes“ a co se za ním skrývá.

Co je to Pavlovův pes

Ivan Petrovič Pavlov byl ruský vědec původem z Rjazaně, člen Císařské petrohradské akademie věd. Narodil se na konci 19. století a svůj výzkum zasvětil studiu vyšší nervové aktivity u lidí.

Jeho zásluhou bylo vytvoření prakticky od nuly nauky o fyziologii trávení a rozdělení podmíněných a nepodmíněných reflexů. Jeho výzkum byl mezinárodně vysoce uznávaný – v roce 1904 obdržel Nobelovu cenu za medicínu a stal se tak prvním ruským laureátem Nobelovy ceny.

Při svých pokusech vědec používal zvířata – psy. Pro vědecké účely byla zvířata podrobena operacím, z nichž mnohé stály život. Ivan Petrovič nebyl krutý a ze všech sil se snažil snížit utrpení zvířat.

Své pokusy na nich nejen prováděl, ale poté je i ošetřoval. Mnoho zvířat kolem něj zestárlo a zemřelo přirozenou smrtí, žila plnohodnotným životem po chirurgických zákrocích.

Při experimentech, které vedly k nevyhnutelné smrti jeho mazlíčků, Pavlov zažil skutečné utrpení. Podle současníků psi vědce milovali a sami chodili na operační sál, jako by chápali důležitost výzkumu.

V pamětním muzeu-statku akademika I.P. Pavlova v Rjazani je exponát – vycpaný pes v úpravě pro experiment na studium podmíněných reflexů. Toto zvíře je společným obrazem všech účastníků Pavlovových vědeckých experimentů.

Dům vědy na území muzea představuje expozici přibližující postup výzkumu.

Podstata experimentů a zkušeností

Pavlovovy experimenty se zpočátku zabývaly výhradně fungováním trávicího traktu. Provedl operaci, pomocí které mohl pozorovat proces sekrece žaludeční šťávy u zvířat v době krmení.

Obtížnost takové práce spočívala v tom, že kontakt žaludeční šťávy s tkáněmi břišní dutiny vedl k jejich trávení a zvířata uhynula. Pavlov strávil deset let překonáním tohoto problému a získáním píštěle, uzavřeného otvoru v gastrointestinálním traktu.

Později si vědec všiml reakce psů na zvuk kroků osoby, která je obvykle krmí. Viděl, že zvířata slintají při čekání na jídlo, před samotným okamžikem krmení.

Vědec přemýšlel o studiu reflexní aktivity. Experimenty dostaly jiný charakter. Slinění a sekrece žaludeční šťávy byly studovány v souvislosti s vnějšími událostmi (rozsvícena žárovka nebo zvonění).

Vývoj klasické teorie podmiňování

Studium podmíněných reflexů vedlo ke vzniku teorie podmiňování, která spočívá v působení původně neutrálního podnětu na mozek.

Neutrální podnět, asociativně připojený k podnětu, který jistě vyvolává určitou reakci, vyvolává stejnou reakci. Tyto údaje měly následně obrovský vliv na vývoj psychologie.

Jako vděčnost za pomoc a oběti čtyřnohých zvířat v zájmu vědy Pavlov objednal a postavil pomník neznámému psovi v parku budovy Institutu experimentální medicíny v Petrohradě na Aptekarském ostrově.

Na čtyřech stranách je podstavec zdoben basreliéfy znázorňujícími důležité aspekty chování psů a lidí během experimentů. Nápisy pod basreliéfy vzdávají hold loajalitě, trpělivosti a inteligenci pokusných zvířat.

Během celé cesty lidstva po cestě vědy byli psi jejich věrnými společníky. Právě oni mají ze všech zvířat schopnost komunikovat s lidmi, což je vystavuje riziku vědeckých experimentů.

Psi jdou pod nůž nebo létají do vesmíru dřív, než si to lidé troufnou sami. Zachovat lidstvo v těchto podmínkách je možné pouze tím, že si jako I.P Pavlov připomeneme nepřípustnost krutosti a zbytečných obětí.