Pes neleží ve všech vrzích

Každý majitel psa potvrdí, že jde o nejoddanější, nejupřímnější a nejčestnější stvoření. V tomto případě majitel kočky prostě nebude mít co zakrýt.

Američtí psychologové ale nedávno tuto pro lidi posvátnou pravdu zpochybnili. Myslíme tím, v co jiného budou muset všichni pochybující lidé jako vy a já věřit, když ne v andělskou upřímnost psů?

Psychologové aplikovali teorii mysli na psy a rozhodli, že jsou docela schopni něco skrývat, pokud to považují za prospěšné pro sebe.

Víte, mysl psa je často přirovnávána k mysli 3-5letého dítěte.

V tomto věku si lidské dítě již plně uvědomuje osobní hranice a dokáže předvídat chování druhých, to znamená, že projevuje empatii, cítí a předpovídá emoce a jednání druhých lidí. To mu pomáhá v komunitě svého druhu, ve které už v této době tráví hodně času. Máme na mysli pískoviště.

Vědci se tedy domnívají, že tvor, který je schopen předvídat reakce a emoce někoho jiného, ​​se rychle naučí lhát. Lhaní je totiž zcela úspěšný způsob, jak se například vyhnout trestu, pokud jste udělali něco špatného. Psychologové (a jen rodiče) jsou schopni uvést tisíce příkladů, jak děti ve věku 3-5 let lžou. Nejčastěji bez přemýšlení o tom, jak snadné je odhalit je (to vyžaduje rozvinutější analytické myšlení).

Kdo snědl půl sklenice malinového džemu? „Já ne!“ – říká dítě, namazané od hlavy až k patě malinami.

Nedávno američtí psychologové aplikovali tento koncept na vlky a psy. Zjistili, že oba tyto druhy jsou schopny předvídat chování svých příbuzných. Psi mají navíc poměrně vyvinutou empatii vůči svým majitelům, které považují za součást své rodiny.

To znamená, že vlci a psi jsou schopni lhát!

Pokud jste si jisti, že psi jsou schopni lhát, ale nebudou, protože jsou „dobří“. Čistá věda se jen zasměje. Problematika morálky, která přináší dlouhodobý užitek (budu považována za hodnou, což znamená, že v budoucnu mám větší šanci pomoci ze strany komunity), je již dvoustupňovým cvičením, které 3-5leté děti , stejně jako psi, zatím nejsou schopni.

Na závěr doktor psychologie Stanley Coren, který ve skutečnosti studii zahájil, uvádí příklad ze života o tom, jak jeho pes lže. Takže Dr. Stanley má dva psy – Tessu a Bishopa.

Více než cokoli jiného milují tito dva prasečí uši. Tuto pochoutku dostávají jednou denně. Jednoho dne, jakmile měl uši otevřené, zaslechl u brány zvuk auta profesorovy manželky a Bishop mu vyběhl na dvůr, nechal tu pochoutku a na všechno zapomněl.

Tessa, starší a méně vybíravý pes, také přestala žrát a dokonce jí spadlo prasečí ucho z tlamy. Klidně vstala ze svého místa, vzala Bishopův pamlsek, načež se vrátila na své místo, lehla si na svůj kousek a začala jíst cizí, vypadala, jako by nikdy nevstala. Bishop se rychle vrátil do pokoje pro své prasečí ucho, ale nebylo po něm ani stopy. Podíval se na Tessu, která lhostejně hlodala pochoutku a předstírala, že se jí celý ten povyk netýká.

Zatímco Bishop hledal, Tessa dopila ucho, ale dál ležela na svém místě a předstírala, že je líná vstát. Jakmile Bishop opustil místnost, Tessa se bleskurychle postavila, vzala si druhý pamlsek a dál ho hlodala ve stejné pozici. Bishop se brzy vrátil, ale nic netušil.

„Pokud to není ten nejchytřejší podvod,“ říká Dr. Stanley, „pak nevím, co mám považovat za lež!“ A s panem doktorem naprosto souhlasíme.

_{Tento článek používá materiál z webu Psychology Today „Jsou psi schopni říkat lži? »}