Proč kočka není odlitek psa

Recenze: Televizní seriál „Kotostrofa“ (2023) – Elektrické přátelství našich malých bratříčků aneb kdo je šéf

A také šťastný nový rok, který se jako vždy vplížil velmi nenápadně. Osobně mám teď pocit, že mi někde jeden Ježíšek ohrožuje klackem, varuje a připomíná, že jsem zapomněl koupit něco z ingrediencí na saláty a vůbec něco na sváteční stůl. (něco jako šprot, hrášek nebo majonéza a olivy, (no určitě majonéza)
Obecně teď ani nevím, co přesně je potřeba, ale soudě podle skutečnosti, že Santa Claus není nijak zvlášť šťastný, pravděpodobně jsem hodně zapomněl.
A to vše proto, že jsem zíral na různé televizní seriály a filmy, které se nyní rozhodly vycházet jednoduše v dávkách, klipech a dávkách.
Na konci roku se k nám vrátili „Daddy’s Daughters“, „Bukins“ a dokonce i nádherný kreslený film „Kuřecí běh“ a všechno je to prostě nádherné, ale přesto se občas chcete podívat na nějaký nový film nebo seriál, ale ne nudné a prázdné, jak je dnes v módě, ale vtipné, veselé, vtipné, poučné a trochu sentimentální, jak se dříve natáčely filmy a televizní seriály, v dobách, kdy „Přátelé“ „Šťastně spolu“ „Voronin“ „ Čarodějové z Ververly Place a Teorie velkého třesku.
A o „Charmed“ obecně mlčím, bylo to velmi dávno a není to pravda, v té době jsme byli všichni naprosto šťastní, škoda, že jsme o tom nevěděli.
V té době jsme často slýchali, že filmy a televizní seriály jsou prázdné a hloupé, úplně jiné, než byly dříve, obecně bylo vše stejné, jako si nyní myslíme o dnešních televizních pořadech a filmech.
Není tedy jasné, zda je teď všechno opravdu tak nudné a hloupé, nebo se nám to tak zdá, ale ve skutečnosti tomu tak není.
Můžete hádat dlouho, ale ve skutečnosti opravdu chci vtipnou a laskavou sérii, která bude ve formátu, který se nám dříve tolik líbil.
A osobně se mi zdá, že tato série pod velmi zvláštním názvem „Kotostrofa“ je přesně to, co jsme všichni chtěli: laskavá, veselá, vtipná a hlavně nová. Takový, který nás uchvátí především svým obsazením, hereckými výkony, zápletkou a vývojem této zápletky, a to nejen jedné, obnažené nostalgie po minulosti.

Nejdůležitější rozdíl mezi touto sérií a ostatními je ale v tom, kdo bude středobodem celé zápletky.
A jak jste možná uhodli z názvu a plakátu série, hlavní postavou je zde kočka a tento příběh bude vyprávěn jménem rusovlasé, nadýchané a arogantní kočky.

Koneckonců, podle zápletky žil červený kocour zpočátku na ulici, jak to tak bývá, ale jednou, když byl ještě kotě, měl to štěstí, že se dostal do něčí rodiny, ale ne na dlouho, náš hrdina byla stejně drzá, rudá a se všemi nespokojená jako postava ze známého filmu „Problémové dítě“, takže kočka, která vystřídala několik majitelů, nakonec skončila u staré babičky, která často pila kozlík. A kozlík lékařský, jak víme, pomáhá najít společný jazyk mezi člověkem a kočkou. Náš besun se tedy rozhodl bydlet u babičky, respektive babičce dovolil bydlet s ním.
Čas plynul, z neposedného arogantního kotěte vyrostla obrovská červená, arogantní kočka, která má nejraději klidné večery, kvůli kočičím dámám se někde nepotuluje a neřve, ale popíjí kozlík s babičkou, tiše si zpívá písničky a spí (chtěla bych říct u krbu, jako Sherlock Holmes a paní Hudsonová, ale kde je Sherlock Holmes v ruských bytech)
Ale jednoho dne stařena nevstala z postele, nenakrmila kočku, nevyměnila podnos a nedala mu napít kozlík.
Místo toho ale přišli lidé v bílých pláštích a odvedli hostitelku neznámým směrem. A na kočku zapomněli a zavřeli ho na dlouhou dobu samotného v bytě, bez prostředků na obživu, obecně jen jakousi drzost. Pomyslela si kočka, protože nebýt větracího průchodu do řeznictví, náš příběh, respektive příběh kočky, mohl skončit právě tady. K tomu ale nebylo souzeno.

Protože někde v oblasti drahých sídel se dnes stal obvyklý příběh. Rodina byla vyhozena z domova na ulici, do deště, bláta, hurikánu a blesků. Jenže tahle rodina, jak se ukázalo, měla na takový případ vyčleněné nějaké peníze a rychle se jim podařilo najít a koupit někde hodně daleko, na okraji nějakého města, byt skoro za nic.
Byt samozřejmě vypadal hrozně, protože kocour v nepřítomnosti majitele dělal vše, co měl tak dlouho zakázáno, například jezdil na oprýskané tapetě, od stropu až po podlahu. Šel jsem na záchod ve vhodném umyvadle a na stole stejně lákavý pytlík rýže.
Rodina ale neměla jinou možnost, a tak musela zůstat a urychleně uklidit nějaký nepořádek v bytě.
Hlavní je zbavit se zápachu kočičího steliva. I když z nějakého důvodu majitel nejprve odstranil dveře, ale nemohl je vrátit zpět, a to ani v noci. Do bytu tedy vešel každý, kdo chtěl, a zároveň kočka, kterou se noví majitelé pokusili vyhodit na ulici, ale jen do chvíle, kdy chtěl policista všechny zavřít (teď se to děje velmi rychle) za týrání zvířat. A jeden incident s elektrickým proudem, novým majitelem bytu a kočkou, po kterém (ne, nevyměnili si vědomí) začal majitel bytu slyšet myšlenky kočky.
Obecně je to vše, co jsem vám chtěl o této sérii říci, respektive o čtvrtině první epizody bude další a další zajímavé. No pokud vás zajímá, co se tam bude dít, myslím, že se podíváte a vše zjistíte.

No, mezitím, abych vás zaujal víc, vám můžu říct o obsazení.

První věc, o které bych chtěl mluvit, je kočka, upřímně řečeno, osobně nevím, jak toho fešáka zrzavého nazvat, ale namluvil mu známý a milovaný Pavel Derevianko („The Magic Místo“, „Rževskij vs. Napoleon“)
Pravděpodobně chtěl Pavel parodovat kočku Matroskin z vesnice Prostokvashino a do jisté míry to vyšlo. Osobně se mi ale zdálo, že tento kocour se s Matroskinem nedá srovnávat, je líný, pomalý a přitom inteligentnější než naše ošklivá vlaštovka. Takže možná tato kočka měla být vyjádřena Burunova („Mýdlové drama“ „Policista z Rublyovky“)
Druhá věc, kterou bych rád o kočce řekl, je, že v rozhovoru s kočkou nebyly použity žádné speciální efekty nebo efekty.
Například to otevírání úst a falešné, lidštější výrazy obličeje, jako tomu bylo ve filmu „Loose Mongrels“, zde není, kočka jen sedí a dívá se a je mu vyjádřen hlas. A tady se dostáváme k tomu, co jsme si měli asi na začátku povšimnout a napotřetí to neopustit.
A tak třetí, která měla být první.
Nevím, zdá se mi, že si toho mnozí nevšimli, ale osobně mě kruté zacházení se zvířaty upoutalo od prvních snímků série.
Kočka je zastrašovaná a bitá. To je vidět z jeho reakce na jakéhokoli herce: kočka tiskne uši, skrývá ocas a neustále se snaží vylézt z rámu.
(A to znamená, že zvíře je nuceno natáčet.
Aby zvíře udělalo, co je potřeba, musí být povzbuzováno jídlem a náklonností, pak snad udělá, co od něj chtějí. Nebo možná ne, protože tohle je kočka, ne pes.
Existuje mnoho filmů s kočkami, kde je vidět, že je zvíře spokojené a šťastné. Ale ne tady.)
Také jsem si všiml, že mnoho herců tahalo kočku za pačesy. A to se s dospělým zvířetem absolutně nedá.
Obecně bylo v záběru vidět hodně krutosti vůči kočce. Doufám, že ochránci zvířat si těchto skutečností všimnou a budou moci toto zvíře zabavit a najít mu opravdu dobrý domov a ne chovatelskou školku. (ani není jasné, kde bude kočka šťastná)

Dále přichází majitel domu Michail.
(Michail Trukhin „Ulice rozbitých luceren“ „IvanovsIvanovs“)
Trukhin sám je vynikající herec, ale z nějakého důvodu jsou jeho obrazy vždy stejného typu, Michail téměř vždy hraje nějaké prosťáčky, hlupáky, kteří jsou na to sami. V tom smyslu, že svou plánovanou hloupost s nikým nesdílí, ale prostě jde a předvádí nějakou bláznivou věc.
Tato role je tedy téměř stejná jako všude jinde, i když tentokrát je Trukhinova postava zajímavější než vždy, možná proto, že komunikuje s kočkou, a možná proto, že tentokrát postava myslí šířeji, a proto může své chyby napravit, změnit a co je nejdůležitější, snaží se je znovu neopakovat. Celkově nadějná postava.

Následuje Michailova manželka Tomara
(Svetlana Listová, osobně jsem ji viděl v KVN, stejně jako v televizních seriálech „Brouci“, „Polární“ a „Turistická policie 2“).
Vím, že mnoho lidí tuto herečku nemá rádo, protože má nadváhu, a ani ji za herečku nepovažují. Osobně se mi ale z nějakého důvodu dokonce líbila, i přes svou lehce obézní postavu má Světlana lákavý pohled, který láká, jako Serena svým hlasem Odyssea.
Všiml jsem si této vlastnosti u ní, jakmile se objevila v „Broucích“
Obecně se v této sérii Světlana s rolí ženy na svých bedrech, která má celý dům, rodinu, excentrického manžela a následně i prapodivnou práci, povedla na výbornou.

Dále přichází nejstarší dítě rodiny, dcera Julia
(Polina Gukhman „Puškinovy ​​příběhy pro dospělé“, „Svět přátelství žvýkačky“ „Lada Gold“ „Insomnia“)
Docela slavná a slavná herečka. S výbornou postavou, jejíž přednosti byly zdůrazňovány v celé sérii, hluboký výstřih (osobně dle mého názoru nepříliš dobrý)
Vím, že mnozí neocenili koule Angeliny Jolie a ve svých recenzích se dlouho rozhořčovali, jak je možné, že herečka má kozy (ale všechno by mělo být ploché a neviditelné)
Ale osobně se mi líbilo všechno, chtěl jsem ještě trochu víc.
Obecně se Polina postava, velmi inteligentní dívka, snaží studovat a neopustit taneční školu, ale je to velmi obtížné, takže si budete muset vybrat jednu věc. Sami zjistíte, co všechno Polina obětuje, a také zjistíte, koho z nápadníků bude naše hrdinka preferovat, zda bohatého podvodníka nebo zamilovaného chudáka, maséra.

Nejmladším dítětem v rodině je syn Yegor
(Seriál Romana Meldese „Podmíněný moment“ „Realizace“ „Mentosauři“)
Docela talentovaný herec, ale v této sérii je trochu nudný.
Romanova postava překonává potíže se stěhováním, jako je setkání se školou a členy komunity. A ve svém volném čase od problémů, které se nahromadily, se věnuje e-sportům (hraje online hry s cílem vyhrát hlavní peněžní cenu ve výši několika milionů dolarů)

Také bych rád zmínil jednoho z Juliiných nápadníků. Masér Svjatoslav
(Danil Vakhrushev je vynikající herec, kterého mnozí znají z televizního seriálu „Zákon betonové džungle“ „Fizruk“).
Třicetiletý muž vypadá na šestnáct, obecně skvělý chlap.

No, Tomarin šéf, Alina (Nadezhda Sysoeva show „Comedy Woman“ série „Mor“ a vynikající film „Sněhurka proti všem“)
Obecně je Naděždina postava stejná jako vždy, okouzlující dívka se spoustou zvonků a píšťalek. Ačkoli ve filmu „Sněhurka proti všem“ dokázala být Nadya jiná.

A tak, abych to shrnul, rád bych poznamenal, že série dopadla docela dobře. To je přesně to, co nám dlouho chybělo.
S výborným obsazením. S dobrými hereckými výkony tohoto obsazení. S poměrně zajímavou zápletkou (i když jednoduchou) a docela dobrým humorem, místy velmi vtipným.
(samozřejmě tam byl nějaký záchodový humor, ale bylo to vhodné.
Například epizoda, kde Trukhinova postava velmi hlasitě řekla: k@k@t, před všemi vážnými muži, kteří se shromáždili, aby si zahráli poker.
Nebo epizoda, kdy si někdo na záchodě myslel, že osoba sedící ve stánku mluví s tím, co šlo do záchodu)
Obecně platí, že série, i když s některými zvláštnostmi, udržuje daný rytmus od začátku do konce. Jediné, co mě znepokojuje, je hrubé zacházení s kočkou.

ZEMĚ VÝROBCE
Země výrobce: Rusko. Ruské komediální filmy a televizní seriály se v poslední době začínají vyvíjet docela dobře.

ŽÁNR
Komedie, Rodina, Sci-Fi
Obecně jsou všechny žánry přítomné a fungují na sto procent. Jediná věc je, že mnoho lidí si stěžuje, že na rodinnou sérii má jeden z umělců příliš elegantní mňoukání prorrrrs.

TRVÁNÍ SÉRIE
Délka seriálu je 10 epizod po dvaceti pěti minutách. Což je pro mě osobně velmi málo.

CELKOVÝ DOJEM
Osobně se mi bude série líbit pro děj, obsazení, herecké výkony, humor a zvláštní vtipné situace.
Jedna věc nás ale trápí, a to hrubé zacházení se zvířaty. Kočka je podle mě hodně ustrašená, unavená a snad chce jíst a pít. (Koneckonců, abychom přinutili kočku jíst na kameru, nedostává jídlo po velmi dlouhou dobu)

HODNOCENÍ SÉRIE
Obecně by tato série mohla dostat A, nebýt zjevného, ​​hrubého a krutého zacházení s kočkou.
Takže budiž čtyři, kočka se za to sice chytla za pačesy, jednu hvězdu mohl dát, ale pak by se ukázalo, že série je špatná a kočka trpěla marně.
Celkově dávám čtyřku.

плюсы
+skvělé obsazení a herecké výkony
+ spousta humoru a vtipných situací
+ dobrá zápletka a její vývoj
+ kočka, která mu dovolila bydlet v bytě
+ vynikající spořič obrazovky a píseň v něm
+ zvedne náladu, dodá pozitivitu

минусы
-kruté, hrubé zacházení s kočkou
– SMS zprávy postav jsou špatně viditelné
-vystoupení některých vedlejších herců
-načasování, málo epizod

DOPORUČENÍ
Určitě tuto sérii doporučím ke shlédnutí. Už dlouho jsme nezažili něco opravdu zábavného, ​​vtipného a s nevšedním dějem.
Mimochodem, byt, ve kterém se seriál natáčel, je velmi podobný tomu v „The Voronins“ nebo „Daddy’s Daughters“

Obecně je v sérii všechno dobré, až na hrubé zacházení s kočkou, kterého si podle recenzí málokdo vůbec všiml. (s tímto odvoláním je třeba něco udělat)

Tak, to je z mé strany vše, děkuji za pozornost a přeji šťastný nový rok.

NIKITA PANFILOV: „Hlavní postavou seriálu JE MUŽ, NIKOLI PES.“

NIKITA PANFILOV: „Hlavní postavou seriálu JE MUŽ, NIKOLI PES.“

9. prosince začíná na kanálu NTV pokračování seriálu „Pes“. Ve čtvrté sezóně bude policista Max Maksimov a jeho čtyřnohý parťák pokračovat v boji proti zločinu. Kino-Teatr.Ru hovořil s předním hercem, hercem Nikitou Panfilovem.

Jaké je tajemství „Psa“? Proč, jak se nyní říká, „získal pozornost diváka“?

Myslím, že pro úspěch hraje roli několik faktorů. Za prvé, mix žánrů. „Pes“ je detektivka, komedie a akční film. Navíc herci mají 100% charakter. Olga Oleksiy, Andrey Saminin, Michail Zhonin a Denis Rodnyansky – každý na svém místě. A samozřejmě pes. To vše dělá seriál skutečně populární. Nová sezóna bude mít více humoru, více vtipů. Série je opět vertikální, takže každá epizoda je samostatný příběh s vlastní zápletkou. Doufám, že to bude pro diváky zajímavé.

„Diváci milují detektivky. Je hezké sledovat obraz, předem vědět, jak skončí, a obecně je lichotivé cítit se chytřejší než autoři. “, uvedla Rjazanovova komedie „Pozor na auto“. Jak byste odpověděl, proč lidé milují detektivky?

Myslím, že lidé jako detektivka dávají něco k zamyšlení. Vždy je zajímavé, jak případ skončí, kdo bude vrah. Navíc se můžete vžít do kůže vyšetřovatele a zkusit s ním změřit své síly.

Kdo na place velí: vy nebo pes v názvu filmu?

V podstatě máme sérii o lidech. Toto není „Mukhtar“, kde celé vyšetřování spočívá pouze na psovi. Pes je samozřejmě nedílnou součástí našeho příběhu, spojuje všechny postavy. Je to přítel, odbytiště hlavního hrdiny, kterému nezbývá nikdo jiný. A přesto je hlavním hrdinou Max.

Kolik psů se v seriálu objevilo? Jaký byl váš vztah s nimi?

Nejprve byl natočen pes jménem Hrabě. Všemu rozuměl doslova od slova. Bohužel hrabě zemřel. A vzali do služby hraběcího syna Mukhtara. Jeho povaha je samozřejmě úplně jiná. Zpočátku to byl jen fotografický pes: krásně seděl, krásně chodil, ale absolutně nechápal, co je od něj potřeba a proč. Teď, když uplynul rok, stal se zkušenějším a sblížil se s tátou.

Musel jste se s ním nějak domlouvat?

Ano, s Mukhtarem to bylo trochu těžké. Na rozdíl od hraběte mě zprvu nevnímal a neposlouchal. Nyní je vše samozřejmě jinak. Podplatil jsem ho klobásou (smích) a on se mi začal věnovat.

Říká se, že před kamerou není možné přehrát psa. Souhlasíš?

Přehrát je samozřejmě nemožné. Stejně jako děti nechápou, že je to práce. Žijí v rámu. Takže musíte následovat jejich příklad, žít v navrhovaných okolnostech a být skutečný. A není potřeba nikoho přehrávat. To je nejlepší nechat na tenisový kurt.

Jak vnímáš naše menší bratry? Držet někoho doma?

Mám skvělý vztah ke všem druhům živých tvorů. Dokonce jsme měli doma psa. Zřejmě jsem seriál také sledoval. Navíc nedávno adoptovali orientální kočku: černou, uhlazenou, s velkýma ušima a dlouhým nosem.

Jak daleko je vaše postava od skutečného policejního majora? A jak moc by měla být kinematografie podobná realitě?

Samozřejmě chápu, že kino je kino, ale lidé nám věří, takže bojujeme, jak řekl můj mistr kurzu, za „pravdivost“. Jsme velmi pozorní k detailům, občas něco opravíme za pochodu. Například mi bylo nejednou řečeno, že na každém oddělení je takový blázen jako náš Gnezdilov. A jednoho dne za mnou na ulici přišel muž a řekl: „Podle tvého příkladu jsem se také rozhodl přestat pít.“ Ptám se: „Promiňte, ale pro koho pracujete?“ A on odpoví: „Stejně jako ty jsem policajt.“

V seriálu NTV „Opereta kapitána Krutoye“ šel hrdina, aby si zvykl na postavu, sloužit u policie? Troufli byste si na něco takového?

Už jsem sloužil u policie. Víte, chtěl jsem jít pracovat k policii, ale můj otec mi řekl: „Měl bys jít nejdřív do armády, uvidíš, co se stane.“ Tak jsem skončil ve vnitřních jednotkách ministerstva vnitra.

Řekněme, že to není jednoduché. Psal se rok 98. Krize. Nyní slouží jen rok a armáda se stala úplně jinou. Bylo to tehdy těžké. Ale chtěl jsem vyzkoušet, čeho jsem schopen. Potřeboval jsem to. Hodně jsem se tam naučil. Myslím, že taková škola nikomu neublíží.

Ale disciplína ti nebyla cizí. Jste sportovec, kandidát na mistra sportu v řecko-římském zápase. Proč jste mimochodem nešel do sportu, ale rozhodl se věnovat herectví?

Víte, divadlo bylo vždy mou láskou, ale hereckou profesi jsem zpočátku nebral vážně, byl to pro mě koníček. Cokoli jsem chtěl být: chirurg, policista a sportovec. Když jsem se po vojně vážně zamyslel nad tím, čím bych chtěl být, uvědomil jsem si: divadlo je jediná věc, která mě těší. Co se týče boje, jsem jen unavený. Strávil 8 let na koberci. Unavilo mě to a odešel jsem.

Mají herectví a sport něco společného?

Samozřejmě touha být první. Každý den musíte dokázat svou hodnotu. Herec, který se nechce stát nejlepším, nestojí za nic. Navíc herec, stejně jako sportovec, potřebuje neustálý trénink. Jinak nebude fungovat nic.

Jste v životě bojovník?

Snažím se jím být.

Na obrazovce máte obraz skutečného muže. Jaké koncepty do toho vkládáte?

Skutečný muž nehází slova do větru, nehází hysterky. Je ochráncem, živitelem, hlavou rodiny. Žena je za ním, jako za kamennou zdí, stojí za manželem a je na něj hrdá. Přemýšlejte o tom.

Zažili jste někdy krizi středního věku?

Ne. Bůh byl milosrdný. Prozatím. Ale zdá se mi, že pokud podnikáte, točíte se jako veverka v kole, pracujete, tak na to prostě není čas. Krize středního věku pochází z uvědomění si toho, co nebylo uděláno. Proto za žádných okolností nepřestávejte.

Studoval jsi na Moskevské umělecké divadelní škole.

Ano, kurz Igora Jakovleviče Zolotovitského a Sergeje Ivanoviče Zemcova. Každý, kdo s nimi studoval, potvrdí: jsou to mistři od Boha. Snažili se do nás investovat tolik, že je to mysli nepochopitelné. Měli jsme dvě mistrovství denně. Padli jsme únavou, mezi vyučováním doslova usnuli. Mysleli jen na to, jak se stihnout najíst, vyspat a hlavně připravit skicu. To přineslo své ovoce. Každý, kdo chtěl zvládnout povolání, každý – v kině nebo divadle.

Několik let jste vystupoval na scéně Moskevského uměleckého divadla. A.P. Čechov.

Ano, sloužil jsem tam deset let.

Nemáte chuť se vrátit na scénu?

Aktuálně nabídku zvažuji.

Bude to repertoárové divadlo nebo podnik?

Pro mě existuje pouze repertoárové divadlo. To je to, co mi bylo vštěpováno na Moskevské umělecké divadelní škole. Jeviště by mělo být monolitické. Divadlo by se nemělo pohybovat jako stan. Na podnicích není nic špatného, ​​jen se tam necítím dobře. Divadlo je pro mě domovem. A dům musí být pevný. Nebydlím v přívěsu. Je pro mě důležité přijít do divadla a všechno, co je tam známé: vůně jeviště, šatna, hlediště. V zákulisí znáte každý kout. Jsem od přírody jen člověk, zjevně důkladný. Je-li dům pevností, je-li tam milovaný člověk, pak bez klamu. Stabilita je pro mě důležitá. Proto potřebuji repertoárové divadlo.

Hrál jste ve filmu „Salyut-7“. Film byl přijat velmi dobře jak diváky, tak kritiky. Jaké je tajemství úspěchu?

Hlavní je herecké obsazení. A samozřejmě opravdové vášně, které se na plátně projevovaly. Obvykle jste trochu abstrahovaní, chápete, že všechno je jen domněnka, že tohle je film. Ale tady máte pocit, jako by se všechno dělo doopravdy. A to je pravděpodobně důvod, proč se snímek tak povedl. Máme velmi drsné publikum. Pokud se něco neudělá úplně, ne na 100 procent, naši prostě nepůjdou. Ruské publikum si tak snadno nezískáte. A pak zafungovalo ústní podání. Lidé se dívali, říkali to svým přátelům a tak dále. „Salyut -7“ je příkladem toho, jak se film stává národním hitem. Totéž se stalo s legendou č. 17. Podařilo se jim zaujmout diváka a přimět ho, aby uvěřil tomu, co se děje. „Salyut-7“ byl zaujat stejnou věcí, autentičností toho, co se dělo.

Řekl jste, že máme velmi drsné publikum. Jak se vám líbí stav ruské kinematografie? Sledujete naše kanály? Co se ti naposled líbilo?

Bohužel jsem poslední dobou skoro nic nesledoval, protože jsem byl neustále zaneprázdněn natáčením. Teď to doženu. Samozřejmě sleduji naše kino, žije. Dobrých filmů prostě není tolik, kolik bychom si přáli. Ale existuje slušný film. Vyrábíme například úžasné sportovní pásky. O Velké vlastenecké válce se stále točí silné filmy. Určitě mohu doporučit například zhlédnutí „Bitvy o Sevastopol“ s Julií Peresild v titulní roli. To je přesně ten případ, kdy „budu ronit slzy nad fikcí“.

Proč je formát televizních seriálů dnes tak populární? Vytlačí celý metr?

Připadá mi nesprávné tvrdit, že celovečerní film je v každém případě lepší nebo horší než série. Stačí se podívat na dobrý, skutečný film. A formát není tak důležitý. Vše záleží na scénáři a lidech, kteří na něm budou pracovat. Není možné postavit domeček z karet, pokud je i jedna karta pokřivená – všechno se zhroutí. Ve filmech je to úplně stejné. Pokud všichni pracují pro výsledky, investují úsilí a peníze a nesnaží se jen vydělat peníze, pak všechno půjde. Dnes máme nadaci, máme zajímavé projekty a hlavně máme kam růst.

Čím diváka po „Pesovi“ potěšíte?

„Presumpce neviny“ by měla vyjít na Channel One. „Reckless“ se na NTV objeví na jaře. Těmto projektům věnujeme velké úsilí. Doufám, že to dopadlo dobře a že to divák ocení. Zbytek probíhá.

Sledujte seriál „Pes“ na NTV od 9. prosince.