Proč pes vytahuje věci ze skříně?

Upřímně, nečekal jsem od vás tak rychlou odpověď – za což vám děkuji!
Po přečtení vašeho dopisu jsem si uvědomil, že jsem neřekl nějaké nuance, a sice: jakmile jsme se pohnuli, pes se okamžitě vyčůral (no, nevím, jak jinak to říct 🙂 v ložnici, a spali jsme tam nejdéle 2 dny, protože byla zima a my jsme se přestěhovali do kuchyně, když jsme odešli, začali zavírat kuchyň (ne hned), protože tam bylo hodně věcí, a než jsme přijeli, měla je poházené po pokoji, ale večer přišla domů a otevřela kuchyň, tam nenapsala!
Rozhodla jsem se tedy dát na vaši radu a pokoj nezavírat (mimochodem jsme se tam přestěhovali spát) – obecně jak když jsme doma, tak i když nejsme: vždy fouká – tzn. každý den – doma – 1x, i když ne na dvou místech, a dělá to v noci – když spíme. Není jasné, jestli je to její doupě v době, kdy jsou spolu, tak proč se tam vysere?
A ještě dotaz ohledně jejího stavu: z jejího chování vidím, že mě pes staví po sobě, ale před manželem, tzn. Poslouchá ho, nebo spíš, řekl bych, se ho bojí. Takže: je možné něco změnit? Jak vycvičit psa tak, aby to bylo bezbolestné pro jeho psychiku? Možná byste mohli doporučit čtení nějaké literatury?

No, celá moje krásná teorie přišla vniveč! Právě jsem četl takový případ od Johna Fishera a přišel tvůj dopis. Jenže se ukázalo, že všechno bylo špatně. Přemýšlíme dále.
Váš pes možná z nějakého důvodu nevnímá ložnici jako chráněné území (zdá se mi, že se tam nesere, ale spíše značky) a snaží se si ji zajistit. A fakt, že když jste doma, dělá to méně často než ve vaší nepřítomnosti, je významný – s vámi je silnější než bez vás, s vámi se cítí jistější a pokud někdo zaútočí, budete schopni společně bránit ložnici. Možná je to kvůli umístění ložnice nebo proto, že je chladnější než ostatní místnosti (tedy blíže k ulici).
Co se týče stavu psa. Abyste psovi dokázali, že jste důležitější, musíte
1. Vždy projděte dveřmi jako první (pokud se váš pes pokusí projít před vámi, přibouchněte mu dveře před nosem). Zpočátku to není moc pohodlné, ale rychle si na to zvyknete.
2. Pes by měl jíst vždy po vás a vy byste mu měli dávat jídlo. Umístěte misku, držte psa za obojek alespoň na několik sekund a řekněte: „To je v pořádku!“ (nebo jiný vhodný povel) – pusťte psa k misce. Je důležité, aby nemohla jíst, dokud jí to nedovolíte.
3. Nedovolte svému psovi spát na vaší pohovce (postele). A vy sami můžete pravidelně ležet na jeho podestýlce pro vzdělávací účely – jste vůdce a nejste povinni brát v úvahu touhy podřadného psa.
4. Pokud jsou vůči vám nějaké známky agrese, nasaďte mu obojek, důkladně ho zatřeste za zátylek a otočte ho břichem nahoru. Vydržte, dokud to nevzdá (pípne)
5. Choďte se psem na tréninky nebo si sami zacvičte – pokud bude plnit vaše povely, už vás bude poslouchat.
Přečteno (líbilo se mi) – Karen Pryor, John Fisher a něco (ale mnoho velmi kontroverzních bodů) od Natalie Krivolapchuk. A samozřejmě Lorenz a Harriot jsou klasika (i když Harriot už nemá zoopsychologii, ale veterinu, ale má i zoopsychologii a etologii a z pohledu veterináře).
Zde je článek o řešení problémového chování u psů – mohl by pomoci.

Jaké jsou příčiny špatného chování psů?

Ze své životní zkušenosti už asi víte, že nic na světě se neděje bez důvodu. I když důvod není zřejmý, neznamená to, že neexistuje, jen jsme se nedostali na dno. Ale navzdory skutečnosti, že psi jsou vysoce organizovaná stvoření, ještě nedospěli natolik, aby udělali něco škodlivého nebo kvůli pomstě. Obvinit psa z chuligánských pohnutek je velmi snadné. To nevyžaduje, aby majitel pracoval na studiu psychologie zvířat, ale také to nepomáhá najít východisko ze současné situace. Ponechme to stranou a uznejme sami sebe, milí majitelé, jako hlavní a jediný zdroj příčin špatného chování našich psů. Nedostatečná psí gramotnost se v první řadě projevuje špatným výběrem plemene. Dívka se například rozhodne pořídit si jako prvního psa kavkazského ovčáka a po roce a půl čelí problémům s neposlušností a agresivitou vůči sobě nebo členům své rodiny. Nebo si obyvatel města, oprávněně věřící, že Lajka je „nejchytřejší“ pes, pořídí štěně a pak zjistí, že se s ním vůbec nepočítá, jako majitel ho ignorují a často prostě uteče na týdenní procházku. Když si pořídíme štěně, můžeme ho začít cvičit v pondělí nebo za měsíc, nebo ho nemůžeme cvičit vůbec. Ale nemůžeme si pomoct a vzdělávat ho. Psa chováme, i když se nám nechce nebo když spíme. Veškerá komunikace se psem už ho vychovává. To znamená, že pokud psa vědomě nevychováváme, vychováváme ho nesprávně. Nesprávná výchova jako příčina budoucího špatného chování se může projevit upevňováním zlozvyků jak doma, tak na ulici. A lajdáctví! Pamatujete si, dali jste všechny své cenné věci mimo dosah štěněte, když jste odcházeli do práce? Hráli jste si se štěnětem náhodou s domácími potřebami? Nesmáli jste se tomu, jak legračně vám štěně čechrá nohavici? Nebo to, jak poskakuje nahoru a dolů a radostně vás zdraví? Neplácl jsi štěně, když k tobě konečně přišlo poté, co snědl hlavu sledě? To znamená, že jste nevědomky posilovali nesprávné chování? Nebo se to stává i takto: štěně chodící bez vodítka pronásledovalo kočku a vyhnalo ji na strom. Vy, chcete ho potrestat za pronásledování kočky, zavolejte mu a naplácejte ho. Zároveň si myslíte, že jste udělali správnou věc, ale štěně mezitím jen pochopilo, že po zábavném honění kočky byste se neměli přibližovat k majiteli – trefí první číslo. Nesprávný chov a údržba spočívá především v tom, že u štěňat a mladých psů podceňujeme potřebu fyzické aktivity. Pes by měl být po procházce unavený. Nedostatek nebo nedostatečné množství fyzické aktivity je hlavním důvodem, proč naši psi poškozují nábytek, podlahy, tapety a boty. Stejně jako absence nebo nedostatek pozornosti věnovaná psovi, nedostatek komunikace s ním, což se projevuje tím, že pes je často ponechán dlouho sám. Zapomínáme, že psi jsou stvoření smečky. Samota, zvláště pro štěně nebo mladého psa, je stresující a strach vyvolávající zkušenost. V lepším případě se pes nudí. Když se pes snaží rozptýlit nebo se pobavit, nenajde v bytě nic kromě lidských předmětů. Často se pes začne vyjadřovat, pokud se rozhodne, že mu nevěnujete dostatečnou pozornost. Pokud za špatné chování považujete nadměrné štěkání, kňučení nebo vytí, pak je to způsobeno buď strachem, nebo odpovídajícím emočním stavem. Například intenzita a trvání štěkání přímo závisí na stupni vzrušení psa. Nesprávné krmení způsobuje, že pes hledá chybějící potravu na smetištích nebo žvýká díry ve zdech. Nemocný pes může mít zkreslenou chuť k jídlu a sežere vše, co mu přijde do tlamy. To se často stává, pokud má pes zánět žaludku (gastritida) nebo střeva (enteritida a kolitida), ale může to také znamenat přítomnost střevních parazitů. Určitý fyziologický stav psa může být někdy příčinou jeho „nesprávného“ chování. Například březí feny nebo feny ve stavu falešné březosti někdy vyhrabávají díry v křeslech a na pohovkách. Hlad nutí psy krást a žebrat a výměna zubů doprovázená svěděním dásní se vyznačuje zvýšenou destruktivní činností. Důvodem vaší nespokojenosti ale mohou být i vlastnosti konkrétního věkového období psa. Rostoucí štěně potřebuje prozkoumat svět, alespoň proto, aby určilo poživatelnost nebo jinou vhodnost věcí. Pamatujte na zvyk lidských dětí rozebírat darované hračky. Štěně, jak víte, nemá ruce a používá své zuby a tlapky, aby pochopilo svět. Štěně si má také hrát, protože hraní je pro něj vážná věc. Slouží především k osvojení forem chování, které mohou být v budoucnu potřeba (techniky boje, lovu atd.). atd.). Kromě toho je ve hře i fyzická příprava. Hrají, jak víte, s partnery nebo předměty. A často k tomu, abychom se zbavili nežádoucího chování, stačí odstranit jeho příčiny. Jak se vypořádat s krádeží čepice, palčáků, šátků a dalších drobností psem? Vytrhne jí je z rukou, utrhne si je z hlavy a běží s nimi, aniž by je nechala přijít k sobě. Přiznejte se, líbí se vám, nebo lépe řečeno, nějakou dobu se vám toto chování vašeho psa líbilo. Dovolili jste, aby se to opakovalo, a toto chování se stalo zakořeněným jako zvyk, takže se to stalo častějším a nakonec vás začalo dráždit. Vzhledem k tomu, že toto chování psa je spojeno s mocným (hraným!) posilováním, nebude snadné ho změnit. Ale buďte trpěliví. Nejprve dejte svému psovi pár hraček a nechte je, aby si je vzal. Cvičte napravovat chování svého psa. Zadruhé, dokud psa nepřecvičíte, choďte ven na procházky pouze na vodítku. Za třetí, berte na procházky psí hračky a hrajte si s nimi pouze se svým psem. Začtvrté, přestaňte hrát hru „Pojďte, dohoňte svého psa! a začněte hrát hru „Pojď, přines to!“ To lze snadno provést na vodítku. Za páté, nacvičte přístup psa na povel, dokud se nestane automatickým. A za šesté, pokud svému psovi dovolíte krást věci, nepronásledujte ho. Naopak se jí demonstrativně přestaňte věnovat, otočte se a odejděte.

radí Milena Kremerman – konzultace o psech: psychologie, péče, údržba (archiv 2007-2009)