Proč psí tráva zachránila Mitrashe

Esej na téma: Jak Grass zachránil Mitrashu v pohádce Sluneční spíž, Prishvin

V pohádce M. M. Prishvina „Spíž slunce“ se dozvíme, jak se malé děti, ponechaní sirotci, naučili žít a přežít samostatně. Jelikož byl autor zkušeným etnografem, dovedně popsal přírodu a její jevy. Zdá se, že příroda v díle vystupuje jako jakýsi protagonista. Spolu s hlavními hrdiny se ocitáme v nádherném světě stromů a zvířat regionu Pereyaslavl-Zalessky. Tento svět je přímo zapojen do osudu Nastya a Mitrashy.

Hlavní roli při záchraně Mitrashy má lovecký pes zesnulého lesníka Antipycha. Travkovi se podle zápletky podaří včas přijít na pomoc chlapci tonoucímu se v bažině a zachránit ho natažením zadních nohou. Jak se stalo, že desetiletý Mitrasha skončil v bažině? Se sestrou se rozhodli najít v lese mýtinu s brusinkami, o které jim kdysi vyprávěl jejich otec. Cesta vedla přes bažinu Bludovo. Kromě toho bylo v lese mnoho děsivých a nebezpečných zvířat. Tyto děti jsou ale již dávno samostatné.

Nasťa si na cestu sbalila košík s jídlem a Mitraša se zásobila pistolí a veškerým potřebným vybavením. Časně ráno, když byla ještě tma, vyrazili. Když dorazili na rozcestí, kluci se pohádali. Mitrasha podle kompasu chtěl na sever, i když tam vedla těžko dostupná cesta, ale Nasťa chtěla jít po drsné cestě. Z tohoto důvodu se vydali každý svou cestou. Nasťa byla první, kdo našel mýtinu. Na oslavu se nechala tak unést sběrem lesních plodů, že si nevšimla, jaký má hlad. Tehdy si vzpomněla na svého bratra a začala tiše plakat. Mitrasha mezitím uvízl v bažině a nemohl se dostat ven.

Dobromyslný Grass při vůni jídla vyběhl k Nasti. V chatě žila dlouho sama, protože její majitel zemřel. Občas zavyla z nudy. Občas sledovala stopu zajíce a vůně jídla symbolizovala, že někde poblíž jsou lidé. Ale Travka byl chytrý pes. Nepřistupovala dobrovolně ke všem lidem, ale Nastya jí prostě bylo líto. Pes náhle ucítil pach zajíce a vrhl se na stranu k Blind Elani. Tam spatřila malého tonoucího, kterému ráda pomohla dostat se ven.

Poté se Mitrash stal Travkovým nejlepším přítelem. Viděla v něm stejnou laskavost a péči, jakou jí Antipych prokazoval za svého života. A Nasťa si dlouho vyčítala svou nenasytnost a rozhodla se dát všechny nasbírané bobule hladovějícím dětem z Leningradu. Takto šťastně skončil Prishvinův příběh. Od té doby žila Travka s chlapy na vesnici. Mimochodem, ten den se Mitrashovi také podařilo zastřelit nejstrašnějšího vlka v okolí, kterému všichni opatrně říkali Šedý statkář.