V mé rodině je pes láska

Příběh lásky mé rodiny ke zvířatům) + SPOUSTA FOTOGRAFIÍ a dopisů!

Když byli děti, jejich rodiče byli proti chovat doma psa, což je značně rozčilovalo. A slibovali si, že až vyrostou a osamostatní se, určitě budou mít mazlíčka.

Uplynuly roky, máma a táta se potkali a vzali se. Když mi bylo 3,5 roku, dostali jsme samostatný byt a brzy se v našich životech objevilo roztomilé štěně kolie Baron. Okamžitě jsme se stali přáteli! Rodiče do něj vložili mnoho morální i materiální síly, díky čemuž se z roztomilého malého hloupého štěňátka stal statný, inteligentní člen rodiny.

Teď si na něj vzpomínám a chápu, že v naší době je takových lidí málo. Ne jako psi.

S Baronem jsme spolu od dětství a nikdy jsem ho nevnímal jako psa. Byl to Bratr! Chodili jsme spolu, hráli si a často v létě jsme mezi sebou jedli i stejnou zmrzlinu))) byl to tak hodný a inteligentní tvor, že všemu rozuměl na první pohled.

Byl s námi 12 let. Bylo to nejlepší období mého života. Když byl pryč, měla jsem pocit, že s ním odešla půlka mé duše a srdce a že život bez něj je prázdný a nemá smysl. Bylo to velmi, velmi špatné. Proč žijí méně než lidé. Byl to velký zármutek pro celou mou rodinu (((

Postupně všechny emoce opadly, v paměti mi zůstaly jen ty nejsvětlejší vzpomínky a já si začala zvykat na život bez něj.

To bylo usnadněno tím, že 6 let před odjezdem našel táta na prahu našeho bytu malé štěně neznámého plemene, bylo malé, zmrzlé. Začali jsme s ním mluvit. Ukázal se všemi jeho vzhled, že byl velmi milý a skromný. Vrtěl ocasem a sklopil oči, když se k němu otočili. A že ho nějací zrůdy vyhodili na ulici, aby zemřel v -20.

Asi to byl osud, že skončil u nás. Rozhodli jsme se ho dát druhý den do péče do garáže. Mezitím ho zahřát, nakrmit vydatnou mléčnou kaší s máslem a uložit do postýlky.

Další den jsme to vzali do garáže, ale vrátilo se))) a zůstalo navždy))))

Pojmenovali ho Borzik

Borzyushka s námi žil 17 let. Hodně s námi prožil, hodně zažil. Nikdy si nedovolil nic zbytečného, ​​byl laskavý, skromný a chytrý díky baronovi, který se vážně ujal jeho výchovy))) Borzik ho ve všem napodoboval)))

Jediné, co neměl rád, byly kočky. Jednoho rána se ale musel smířit s tím, že se v domě objevila kočka)))

V létě 2003 jsem vstal brzy a připravil se na univerzitu, podíval jsem se na seznamy studentů na univerzitě. Když jsem procházel kolem vstupních dveří, slyšel jsem srdcervoucí pištění malého koťátka ve vchodu. Přirozeně jsem si vzal kočku domů, nechal ji v péči mé matky a šel na univerzitu s jistotou, že máme nového člena rodiny!

A tak se také stalo! Kočka byla tak malá, že jsme ji krmili z bradavky. Pojmenovali ji Alice)

je s námi téměř 11 let. Velmi vážná, chytrá, dobře vychovaná, ale svéhlavá kočka. Pokud nechce, nutit ji k něčemu je nereálné. Když se Aliska stala dospělou kočkou, začala se mazlit a držet v náručí častěji než v dětství.

Před 5 lety se splnil sen mých rodičů – postavili dům, naši malou pevnost.

Borzik a Aliska byli potěšeni, že nyní mohou chodit, jak chtějí. Borzik se ujal funkcí ochranky, ale Aliska se rozhodla, že se nebude trápit s myšmi)))) už má 10 jídel denně)))

Po roce bydlení v domě našla maminka na ulici ve městě kotě, které se vrhalo lidem pod nohy od jednoho kolemjdoucího k druhému. Bylo jasné, že je to domácí. Opět žasne na „laskavé lidi“, kteří vyhodili tohoto malého bezbranného tvora, ho moje matka vzala sebou. Navíc bydlení v domě značně usnadňuje chov zvířat. Tak jsme dostali Maximka!

S dobrou péčí z tohoto malého huňatého, nepochopitelného mohéra vyrostla taková cool kočička s lesklou srstí a obrovským krásným ocasem. Povahově byl velmi odlišný od Aliska! Byl tam super společenský kocour, trhal s matkou plevel na zahradě, sázel sazenice a sekal s otcem trávu na trávníku. Maksimka byla odvážná kočička a v životě se ničeho nebála. Hlavně vody! Rád spal v bidetu

A často si cákal tlapku na záchodě)))) to je ta zvláštnost!

Zřejmě proto, že Max vyrůstal se psem a neměl z nich strach, jednoho dne ho zranili toulaví psi na poli (jezdil tam chytat myši pro svou matku). Byl silně pokousán. A udělal nepřežít.

Všichni byli po Němcích velmi smutní a nemohli uvěřit, že náš Maximka, nejchytřejší kočička ze všech koček, s námi žil jen něco málo přes rok a tak brzy nás opustil.

Maminka dlouho plakala a jednoho dne mě požádala, abych přivedl kotě, abych nějak odvedl hlavu od smutných myšlenek a zachránil další živou duši.

V té době jsem pracoval ve velké továrně, kde bylo hodně koček, koček a koťat – nechci si vybírat! Mimochodem, chtěli jsme adoptovat červenou mourovatou kočku, ale nevešel se mi do rukou! Osud zřejmě ne!

O den později volali z jedné dílny, že mají malou mourovatou kočičku, jen šedou. Nabídli se, že se podívají.

Přišel jsem a uviděl ho. Malý, ochočený. Seděl za skříní a nechtěl ve skutečnosti komunikovat s nikým jiným než s jeho matkou. Ani šprot, který jsem přinesl, nepomohl.

Na rodinné radě rozhodli, že tato kočka je naše a měli bychom si ji adoptovat)))

Druhý den ho odchytili pracovníci v dílně a přivezli ke mně do kanceláře, kde na něj čekal nosič a vstupenka do spokojeného, ​​bezstarostného kočičího života, o kterém neměl ani tušení.

Tak jsme dostali Vasyonyshe! Venku byl horký květen a vy jste měli bydlet na verandě s veškerým vybavením

Nejprve jsme Vasyukhovi nenutili komunikaci. Čekali jsme, až si zvykne na nové prostředí. Ale zvykl si rychle! Našel jsem pro něj poskytnutou toaletu s pískem, použil jsem ji k zamýšlenému účelu, což okamžitě prokázalo, že je to chytrá kočka a vybrali jsme správně))))

Pak jsme se s Vaskou postupně začali kamarádit a věřit si

Pak se Vaska seznámila s ulicí a byla potěšena))) začala běhat, hrát si a užívat si života

Teď je z Vasky obrovská tlustá kočka! Myši si nevšímá. Maminka ho krmí 100x denně))) a jí úplně všechno, smažené brambory, okurku, vinaigrette, námořnické těstoviny, rýžovou kaši. )))

Takhle jsme žili s Borzikem, Aliskou a Vaskou, dokud jednoho krásného dne táta přivedl Lyusku z myčky! Malé chlupaté štěně, které venku mrzne z listopadového chladu.

Aby se neřeklo, že je to nějak zvlášť chytrý pes, nemá na to moc velký potenciál, ať jsme s ní pracovali sebevíc. Svůj hlavní úkol ale plní dobře – potěší své páníčky a poslouží jako; zvonek na dvoře))))

Chlupatá chlupatá dívka.

A byli jsme to já a můj táta, kdo jí dělal vlasy)))

V létě je Lyusce velké horko a ostříháme ji nakrátko))) díky tomu se cítí velmi dobře a snadno, ale nedostatek vlasů jí moc nesluší, takže posílám fotku plešaté Lyusky) )))

Můj manžel je nadšený z tolika zvířat. Ani jeho rodiče mu žádné nedovolili (((

Jednou se mě zeptal, co když si rodiče našli někoho jiného? Vzali byste si to i pro sebe? Bez váhání jsem řekl, samozřejmě.

A tak. Týden po naší svatbě (10.08.2013) přišlo do kontaktu s rodiči velmi hubené a nešťastné štěně. Opět nepochopitelného plemene. Jako všechna malá zvířátka v naší rodině .

Vzhledově, v dospělosti, pes sliboval, že bude velký. Maminka ji chtěla umístit do útulku, jelikož 3 psi jsou hodně. Všichni tři jsou docela velcí. Zatímco čekala na místo otevřela v útulku, vykrmila našeho malého slůně a opustila ji.

Takže máme také Fronyu

Které začaly růst každým dnem a hodinou!

Takhle žije náš milý malý slůně)))))

Chtěl jsem svůj příběh dokončit, ale vzpomněl jsem si, že na naší farmě máme ještě ozdobného králíka Chicka))), kterého jsem neměl v plánu a který mi byl dán proti mé vůli. Přesto se do našeho rodina velmi dobře a stala se přáteli se všemi! Ukázalo se, že králíci nejsou tak hloupí, jak jsem si je představoval! A jsou to velmi roztomilá, společensky přizpůsobená zvířátka))) Kuřátko si na tác rychle zvyklo a nemá s ním žádné problémy))) v létě chodí každý den venku na svůj oblíbený trávník ve stínu, kde táta nikdy nehnojí tráva pro něj)))

A už jsme velcí:

Tak moji rodiče mají nyní 2 psy: Lyuska a Fronya, kočka Aliska, kočka Vaska a králíček Chick))) a všichni mají dostatek lásky a péče. Nikdo není o nic ochuzen!

Lidé, buďte ke zvířatům laskavější! Pomozte bezdomovcům! Je to pro ně velmi těžké. Není to jejich chyba, že jsou zbloudilí. Na počátku tohoto neštěstí je člověk (((((

Až budou našemu synovi 4 roky, určitě přijmeme do rodiny štěně a kočičku! Komunikace se zvířaty je pro dítě jen otázkou dnů. Chci, aby vyrůstalo se smyslem pro soucit s našimi menšími bratry a se schopností se o ně postarat, projevovat laskavost a srdečnost!

To je takový milostný příběh)))

Děkuji všem, kteří čtou)))