V práci chameleon pes kousl Khryukina na

Štěně pokousalo kolemjdoucího. Policista chtěl štěně utratit a jeho majitele pokutovat, ale ukázalo se, že majitelem byl generálův bratr. Policista pocítil horečku. Nařídil štěně vypustit a kolemjdoucího vynadal.

Originál tohoto díla lze přečíst za pouhých 6 minut. Doporučujeme číst bez zkratek, je to zajímavější.

Ochumelov a rusovlasý policista procházeli náměstím.

Ochumelov je policejní dozorce, zlodějský patolízal se dvěma tvářemi.

Najednou uslyšeli rozhořčený křik a psí ječení. Viděli, jak z kůlny vyběhl pes na třech nohách, ohlížel se a napůl opilý Khryukin ho pronásledoval.

Khryukin je zlatník, prostý dělník, rád pije.

Nakonec Khryukin popadl psa za zadní nohy. „Jako by vyrůstal ze země,“ shromáždil se kolem nich dav. Uprostřed davu stál Chrjukin a předváděl svůj pokousaný, zakrvácený prst a bílé štěně chrta, které chytil.

Ochumelov a policista začali chápat, co se stalo. Khrjukin si policistovi stěžoval, že ho pes pokousal. Ochumelov vyhrožoval majiteli psa pokutou a vyhubením psa, který byl toulavý a s největší pravděpodobností vzteklý. Když se ale policista dozvěděl, že to byl generálův pes, rychle si to rozmyslel a začal obviňovat Chrjukina ze zranění vlastního prstu.

– Dosáhne na prst? Je malá, ale vypadáš tak zdravě! Určitě jste si utrhli prst hřebíkem a pak vám v hlavě přišel nápad, jak ho utrhnout. Znám vás, čerti!

Policista si všiml, že generál takové psy nemá. Ochumelov znovu změnil svůj názor na opačný a řekl Khrjukinovi, aby tuto záležitost nenechal tak. Tu se policista pečlivě zamyslel a řekl, že ten pes byl snad generálův, podobného viděl onehdy na generálově dvoře. Ochumelov si to znovu rozmyslel, nařídil policistovi, aby doručil psa generálovi a řekl, že to byl on, Ochumelov, kdo ho našel. Tyto morální kolísání způsobilo, že se Ochumelov cítil buď horký, nebo studený, a požádal policistu, aby si svlékl nebo oblékl kabát.

Kolem prošel generálův kuchař. Byl dotázán, zda je tento pes jejich, na což kuchařka odpověděla záporně. Ochumelov chtěl psa znovu zničit, ale pak si kuchař vzpomněl, že to bylo štěně chrta generálova bratra. Ochumelov se dotkl a dovolil kuchaři, aby psa bez překážek odnesl. Dav se začal Chrjukinovi smát. Ochumelov pohrozil, že se k němu ještě dostane, a zabalil se do pláště a pokračoval v cestě tržištěm.

Převyprávěla Julia Peskovaya. Převyprávění je založeno na vydání příběhu ze sebraných Čechovových děl ve 30 svazcích (M.: Nauka, 1975). Našli jste chybu? Upravte prosím toto převyprávění v People’s Briefly.

Co můžete říci o převyprávění?

Co bylo nejasné? Našli jste chybu v textu? Máte nějaké nápady, jak nejlépe převyprávět tuto knihu? Prosím piš. Udělejme převyprávění srozumitelnější, kompetentnější a zajímavější.

✨ւկյան✨

Մխիթար Սեբաստացի póry

A.P.Čechov – Chameleon

1. Přečtěte si

Přečtěte si příběh A. Čechova „Chameleon“

Práce na blogu:

1. Pojmenujte hlavní postavy příběhu a popište jejich charakter se zaměřením na jejich „mluvící“ příjmení.

V tomto příběhu byli hlavními postavami Ochumelov, Khryukin, policista a pes. Ochumelov je chameleon, který během pár minut několikrát změní názor a rozhodnutí.

1. Definujte pojem chameleonismus. Uveďte příklady chameleonismu z příběhu.

Chameleonismus je schopnost přizpůsobit se „zamaskovat“ situaci – jako chameleon, který mění svou barvu v závislosti na situaci. Chameleon je v tomto příběhu bezzásadový člověk, který snadno změní svou pozici na danou situaci.

1. Která událost přitáhla pozornost lidí a stala se středobodem dění v příběhu?

Když v příběhu pes kousl Khryukinovi prst.

1. Co Čechov v díle „Chameleon“ neodhaluje (nekritizuje)?

Čechov ve své práci kritizuje > jak rychle dokáže člověk změnit názor.

1. V souvislosti s tím, co se mění Ochumelovův postoj k situaci?

Policejní dozorce Ochumelov prochází tržištěm v novém kabátě a s uzlíkem v ruce. Za ním kráčí zrzavý policista se sítem naplněným až po okraj zabavenými angreštemi. Všude kolem je ticho. Na náměstí ani duše. Otevřené dveře obchodů a hospod smutně hledí do světla božího, jako hladová ústa; Kolem nich nejsou ani žebráci „Tak ty kousáš, ubožáku?“ – Ochumelov najednou slyší – Kluci, nepouštějte ji dovnitř! Dnes je zakázáno kousat! Vydrž! Ach. aa je slyšet psí zaječení. Ochumelov se podívá na stranu a vidí: ze skladiště dřeva obchodníka Pichugina běží pes, skáče na tři nohy a rozhlíží se kolem. Pronásleduje ji muž v naškrobené bavlněné košili a rozepnutém tílku.“ Rozběhne se za ní a nakloní se dopředu, padá na zem a chytí psa za zadní nohy. Je slyšet druhý psí křik a pláč: „Nepouštěj mě dovnitř!“ Z obchodů vykukují ospalé tváře a brzy se u dřevníku shromáždí dav, jako by vyrůstal ze země: „To není nepořádek, ctihodnosti.“ – říká policista Ochumelov se otočí doleva a jde ke shromáždění. Poblíž samotných bran skladiště spatří výše popsaného muže stát v rozepnutém vestě a zvedaje pravou ruku ukazuje davu zakrvácený prst. Jako by měl napsáno na jeho napůl opilé tváři: „Už tě ošidím, ty darebáku!“ a samotný prst vypadá jako znamení vítězství. V tomto muži Ochumelov pozná zlatníka Khryukina. Uprostřed davu s roztaženýma předníma nohama a třesoucím se celým tělem sedí na zemi sám viník skandálu – bílé štěně chrta s ostrým čenichem a žlutou skvrnou na zádech. V jeho uslzených očích je výraz melancholie a hrůzy „K jaké příležitosti to tady je?“ – ptá se Ochumelov a narazí do davu – Proč tady? Proč používáš prst? Kdo křičel: „Jdu, vaše ctihodnosti, nikoho se nedotýkám. “ začal Khryukin a kašlal si na pěst prst. Promiňte, jsem muž, který pracuje. Moje práce je malá. Ať mi zaplatí, protože snad týden nehnu prstem. Tohle, ctihodnosti, není v zákoně snášet od toho tvora. Když všichni koušou, pak je lepší nežit v svět. – Hm. „Dobře. “ řekne Ochumelov přísně, kašlal a kroutil obočí. – Dobře. Čí pes? Nenechám to takhle. Ukážu vám, jak uvolnit psy! Je na čase věnovat pozornost takovým pánům, kteří se nechtějí podřizovat předpisům! Až mu dají pokutu, parchant, dozví se ode mě, co znamená pes a jiný toulavý dobytek! Ukážu mu Kuzkovu maminku. Eldyrine,“ obrací se dozorce na policistu, „zjisti, čí je to pes, a sepište protokol!“ Pes ale musí být vyhuben. Ihned! Asi je šílená. Ptám se, čí je to pes – Zdá se, že patří generálu Žigalovovi? – křičí někdo z davu – Generále Žigalov? Um Sundej mi kabát, Eldyrine. Je hrozné horko! Pravděpodobně před deštěm. Jen jedné věci nerozumím: jak tě mohla kousnout? – Ochumelov se obrátí na Chrjukina – Dosáhne na prst? Je malá, ale vypadáš tak zdravě! Určitě jste si utrhli prst hřebíkem a pak vám v hlavě vyvstal nápad utrhnout ho. Jste. slavní lidé! Znám vás, čerti – On, vaše ctihodnosti, kouřil její hrnek k smíchu, a ona – nebuďte hlupák a hlupák. Srandista, vaše ctihodnosti – lžete křivě! Neviděl jsem to, tak proč lhát? Jejich ctí je inteligentní gentleman a rozumí, když někdo lže, a někdo podle svého svědomí, jako před Bohem. A když lžu já, tak ať posoudí svět. Jeho zákon říká. V dnešní době jsou si všichni rovni. Já sám mám u četníků bratra. jestli to chcete vědět. – Nehádejte se – Ne, tohle není generálovo. – poznamená zamyšleně policista. Má stále více policistů. – Víte to správně? – Je to tak, vaše ctihodnosti. – To vím sám. Generálovi psi jsou drazí, čistokrevní, ale tenhle – čert ví co! Žádná srst, žádný vzhled. jen podlost. A chovat si takového psa. kde je tvoje mysl? Kdybyste takového psa chytili v Petrohradě nebo v Moskvě, víte, co by se stalo? Tam by se na zákon nepodívali, ale okamžitě – nedýchejte! Ty, Khryukine, jsi trpěl a nenech to tak. Musíme ti dát lekci! Je čas. – Nebo možná generála. – myslí si policista nahlas – Není to napsané na její tváři. Onehdy jsem jednoho viděl na jeho dvoře. – říká hlas z davu – Hm. Obleč si můj kabát, bratře Eldyrine. Něco zafoukalo ve větru. Je mrazivé. Vezmeš ji ke generálovi a tam se jí zeptáš. Řekneš, že jsem to našel a poslal. A řekni jí, ať ji nepouští na ulici. Sice je drahá, ale když jí každé prase strčí doutník do nosu, jak dlouho bude trvat, než se zničí to. Pes je něžné stvoření. A ty, pitomče, ruku dolů! Nemá smysl vystrkovat svůj hloupý prst! Může za to sám. – Přichází generálův kuchař, zeptáme se ho. Hej, Prochore! Pojď sem, miláčku! Podívejte se na toho psa. Váš – Vymyslel! V naší zemi jsme nikdy nic takového neměli „A dlouho se tu není na co ptát,“ říká Ochumelov. Nemá smysl se tu dlouho bavit. Pokud jste řekl, že byla zbloudilá, pak byla zbloudilá. Vyhladit, to je vše, „Tohle není naše,“ pokračuje Prokhor bratr, který přijel onehdy.“ Náš není lovec chrtů. Jejich bratr je nedočkavý. – Ale dorazil jejich bratr? Vladimír Ivanovič? – ptá se Ochumelov a jeho tvář je plná něžného úsměvu – Podívej, můj Bože! ani jsem nevěděl! Přišel jsi na návštěvu – Na návštěvu. – Ach můj bože. Chyběl ti tvůj bratr. Ale já ani nevěděl! Takže je to jejich pes? Jsem velmi rád. Vezmi si ji. Jaký to malý pejsek. Tak šikovný. Chyť tohle za prst! Ha-ha-ha. No, proč se třeseš? Rrr. Rrr. Naštvaný, darebák. takový tsutsyk. Prokhor zavolá psa a jde s ním z dřevníku. Dav se směje na Khryukina „Ještě se k tobě dostanu! “