Proč se boomer pes nedostane do MHD?

Od nejútlejšího dětství byl pravidelně řízen autem: po městě v dopravních zácpách a na dlouhé vzdálenosti několika tisíc kilometrů. Vlezl si do příruční tašky a celou cestu tam spal, často byl dokonce líný vystoupit na zastávkách. Občas jsem mohl ve městě na semaforech (zastávkách) trochu prsknout, ale jakmile jsme vjeli na dálnici, bylo slyšet hrdinské chrápání.
Pak ho začali vozit mnohem méně často, ale řekněme 5 měsíců trvající pauza na cestách ho neodnaučila od auta.

Takto jsme cestovali skoro 9 let. A letos se pes „zkazil“. Pauza v cestování byla samozřejmě dlouhá – 9 měsíců – ale i tak. Nyní jedeme takto: ochotně vleze do stojícího auta, usadí se ve své budce, zdá se, že začne usínat (nebo dokonce usne a začne chrápat), pak jedeme v klidu a pohodě 10 až 30 minut, načež začnou drobné skřípání a posuny, opět je skřípání silnější a častější, pokusy o zatlačení pytlíku tlapkou zevnitř. Periodicky se zklidní, usne, pak v nějaké zatáčce na silnici, při brzdění (ne prudce) nebo při akceleraci se probudí a vše začíná znovu. Občas to v zácpě začne skřípat, ale minule to bylo přesně naopak, v zácpě usnulo a při zvýšení rychlosti nad 60 km/h začalo kvílet a řadit.

Toto chování může zabrat čtvrtinu celé cesty až téměř 100 % (nyní jezdíme maximálně 1,5 hodiny). Není jasné, na čem to závisí. Všechno to začalo při cestování v docela horkém počasí (i když předtím bylo auto s klimatizací v takovém počasí vždy v pohodě) a v dopravních zácpách. Začal bafnout v nosiči a sedět s vyplazeným jazykem. Ale teď, na podzim, nefučí, jen kňučí.

Co jsme se snažili udělat:
— když usoudili, že má asi v tašce dusno, koupili větší, prostornější. Jel v této tašce JEDNOU naprosto klidně (mimochodem v létě v zácpách), celou cestu prospal. Cestu zpět (bez dopravních zácp) ale strávil ve stejné tašce, buď vsedě nebo ve stoje, čímž se také houpal. Pak vrátili starou tašku, aspoň v ní nejezdí ve stoje, aspoň se nehoupe.
— zkusili jsme to převézt v jiném autě. Na tom nezáleží. Kňučí méně, pak více. Pochopitelně nezáleží na autě.
— když to v tom horku začalo baštit, vyndali to z pytle. Zkusili jsme to nosit v náručí. Jednak se to pořád někde láme – buď oknem, nebo se dostat ven (a abych byl spravedlivý, v přední části auta bylo mnohem větší horko než tam, kde se nachází jeho stánek; vždy měli také závěsy, aby zastínily slunce) . Zadruhé se tady někde mohla udělat chyba. Protože se hodně diskutovalo o jeho kňučení a lapání po dechu, vytáhli ho z tašky v reakci na jeho kňučení a bylo jim ho líto. Nebylo však jasné, co dělat, když se v téhle tašce takhle bafá. A vůbec neexistovala možnost nenést.
– pokusili se to zastavit svým hlasem. Nebo se pokuste uklidnit svým hlasem. V nepaměti, při krátkodobých, ojedinělých pípáních na semaforech, to fungovalo. Teď je to jako obklad na mrtvé.
– naposled (rozhodně ne ve vedru apod.), sledování, že nebafá do pytle, nedýchá jako obvykle atd., děláme, že jeho kňučení vůbec neslyšíme. Občas se sám od sebe uklidní a usadí. Pak zase kňučí (možná si ani nesednout, ale jen tak ležet a fňukat). Může se samo od sebe uklidnit, dokonce se může zdát, že začne chrápat, a pak například zazvoní telefon a začne kňučet.

Co jste nezkusili:
– jít úplně jinou cestou. Stalo se, že jsme téměř vždy potřebovali stejnou adresu. Žádné veterinární záležitosti, nic nepříjemného pro psa, ale ani nic pro něj zábavného. Mimochodem, letos celou cestu prospal jen tehdy, když jsme jeli do nového. Ale jednou je těžké považovat za vzor.

Proč je to problém? Čeká nás velmi dlouhá cesta. A už teď se při pohledu na to všechno děsím toho, co nás může čekat. Zároveň bohužel není možné testovat předem na vzdálenost 100-200 kilometrů.

PS Co ještě může být důležité: pes je vždy před cestou venčen, krmen střídmě, bez přejídání. Když pes vyleze z tašky, je v normálním stavu, připravený na procházku atd. (a celkově tak nějak vítězně vyšel vrtěním ocasu).